Cena: 279 Kč

Člověk může snadno ztratit kontakt s vlastní podstatou, a pokud žije se slavným partnerem, platí to dvojnásob. Veronika Vieweghová si touto zkušeností prošla, aby nakonec zjistila, že by nikdy neměla zapomínat na vlastní touhy a sny. Jak prožívala dětství a dospívání, manželství, rozvod nebo těhotenství po čtyřicítce? Nejen během těchto situací nakonec přišla na to, že i v těžkých časech lze zvládnout to nejdůležitější: být sama sebou.

Veronika Vieweghová se věnuje domácímu vzdělávání, tématům těhotenství a mateřství a osobnímu rozvoji. Třináct let byla provdaná za spisovatele Michala Viewegha. Navzdory tomu, že její sen o šťastném manželství nevyšel napoprvé, nevzdala se touhy žít ve vědomých a láskyplných vztazích.

O autorce knihy

Veronika Vieweghová: Být sama sebou:

Veronika Vieweghová pochází ze severních Čech. Do svých dvaceti let žila v Litoměřicích, kde pracovala v nemocnici na interně. Poté odjela do Německa jako au-pair a ošetřovatelka. V roce 2002 se provdala za spisovatele Michala Viewegha, se kterým má dvě dcery Sáru a Báru Ann. Manželství trvalo třináct let. Navzdory tomu, že její sen o šťastném manželství nevyšel napoprvé, nevzdala se touhy být sama sebou a žít ve vědomých a láskyplných vztazích. Po čtyřicítce otěhotněla a s novým partnerem, podnikatelem Petrem Janem Křenem, má syna. Věnuje se domácímu vzdělávání, tématům těhotenství, mateřství a osobnímu rozvoji.

Ukázka z knihy Veronika Vieweghová: Být sama sebou:

Nemyslím  si,  že  jen  chromozom  X  mě  předurčuje  k  tomu,  že  se  budu  celý život chovat jako žena a neuhnu z cesty. Podobně je to i s porodem, kte­rý z ženy automaticky neudělá matku, i když první menstruace, těhotenství a porod mohou být velkými přechodovými rituály, při nichž se vědomí ženy může značně změnit.Má cesta ženy byla krkolomná, byť by to možná jen málokdo hádal. Mnoho let jsem tápala a nevěděla jsem, co to znamená BÝT ŽENOU.

Jsou to dlouhé vlasy, sukně a lodičky, nebo éteričnost, až vílí křehkost? Pro někoho je pravou ženou ta, která zvládne připravit nedělní oběd pro patnáctičlennou rodinu, vychová­vat čtyři děti a současně zastávat vysokou manažerskou pozici v mezinárodní firmě. Přesně toto jsem si také myslela a cítila se nedokonalá, málo výkonná.Když se mě někdo ptal, co vlastně dělám, byla jsem přesvědčena, že být jen dobrou mámou, ženou v domácnosti, domácí učitelkou svých dětí, zahrad­nicí na zahradě velké skoro 3 000 metrů čtverečních, předsedkyní a zaklada­telkou mateřského centra, laktační poradkyní, koordinátorkou projektu Celé Česko čte dětem a členkou správní rady benešovské Místní akční skupiny je nějak málo.

Vše dobrovolná, nezisková činnost, žádné tituly, poháry, umís­tění, pozice, vysoké posty, konference a měsíčně stovky tisíc na účtu. Musím přiznat, že jsem záviděla jiným ženám, které byly ve své profesi úspěšné, za­kládaly firmy a psalo se o nich v byznysových časopisech.Zpětně jsem ale za všechny své aktivity moc vděčná. Mnoho let jsem brala jako samozřejmost, že ženy v domácnosti mají spoustu aktivit a zapojují se do různých neziskových projektů. Opak byl pravdou, jen jsem žila v nějaké sociální bublině, kde mé kamarádky takto fungovaly a fungují.S tím souviselo mé nízké sebevědomí a potřeba okolí dokazovat, že i já mám nějakou hodnotu a nejsem jen manželkou spisovatele.