Nejdůležitější je zůstat autentický a pravdivý
Téma smrti je pravděpodobně těžké samo o sobě pro většinu z nás. Při setkání s pozůstalým je nejdůležitější zůstat autentický a hlavně pravdivý. Tedy pokud jsem překvapen, je v pořádku říci, že mě to překvapilo a vyjádřit účast a lítost. Proto pokud vyjadřuji například lítost, je důležité specifikovat, co je mi vlastně líto – to, co pozůstalý prožívá, nebo to, co se stalo? V takových chvílích je dobré se obecným a nicneříkajícím frázím vyhnout.
Nezájem může ublížit více, jak špatně položená otázka

Nevyžádaným radám je lepší se vyhnout
Stejně jako nezájem nejsou na místě ani „dobře míněné rady“ a fráze. Mezi ty nejčastější, kterým bychom se měli vyhnout patří například: „Není proč být smutný, už je u Pána. O mrtvých jen dobře. Jsi ještě mladá / mladý, brzy si najdeš někoho jiného.“ A samozřejmě spousty dalších. Pokud nevíme, co říci, je lepší mlčet a s pozůstalým vědomě a opravdově být. Potěší určitě i šálek horkého čaje či dobrá polévka.
Pokud pozůstalý vaši pomoc odmítne, nebojte se přijít za nějaký čas znovu. Jeho prožitky se v čase mohou proměňovat a spolu s nimi i názor na to, zda vaši pomoc přijme.
Takto může vypadat správná nabídka pomoci:
2, Nechceš pohlídat děti?
3, Mohu ti předat kontakt na notáře, kdyby se ti hodil.
4, Co ti chybí zařídit na pohřeb? Mohu to udělat.
5, Zkusím se tě zeptat zase za měsíc, jestli o tom už budeš chtít mluvit.
Zdroj, foto: Poradna Vigvam