Víkend v Strečne - rok 2011

Uplynul rok a my se ve stejné sestavě vydáváme na nám už známou cestu - směr Strečno.  Ale protože ne všichni členové naší skupinky jsou stejně zdatní turisté, museli jsme jim už ve vlaku slíbit, že tentokrát nenaplánujeme žádnou namáhavou túru.

V pátek tedy naše první cesta vede na vycházku okolo vodního díla Žilina, kde je více jak tři kilometry dlouhá asfaltová cesta od levého vtokového díla až po lávku v Mojšovej Lúčke. Pro bruslaře, cyklisty i pro pěší je tak spojením s pravou stranou vytvořený malý okruh o délce asi sedmi kilometrů.

Podél asfaltové cesty na levém břehu  Váhu mají rybáři postavené chatky, kde tráví víkendy a chvíle oddechu. V sobotu po snídani jdeme zjistit, kdy jezdí vory po Váhu, protože jsme se dohodli, že tento rok vyzkoušíme zrovna tuhle atrakci. Zájem o ni je však velký a tak musíme čekat, než na nás přijde řada. Dobu čekání si krátíme kávičkou a pročítáním informací, ze kterých se dozvídáme, že První vorařská a raftingová společnost s r.o. vznikla v roce 1999 a její hlavní náplní je obnovení tradice vorařství na Váhu, v jeho nejznámějším úseku - v Strečnianskej úžine.

Plavby se konají na vorech s typovým označením Strečno s kapacitou 12 osob. Délka splavovaného úseku je 7 km a čas plavby je až 75 minut v závislosti na vodním stavu řeky Váhu. Konečně přijíždí mikrobus, který nás zaveze na start naší plavby - na Pltisko Bariérová. Tady už nastupujeme na vory, jejichž posádku tvoří dva voraři. Jeden z nich je zároveň i naším turistickým průvodcem, který nás seznamuje s historií vorařství, které se na Váhu datuje od 11. století. Řeka Váh  byla jedinou vhodnou a bezpečnou cestou při osídlování severního Slovenska a po celá staletí byl Váh důležitou spojovací  vodní cestou hlavně na dopravu dřeva, ale i jiného zboží.

Plavíme se překrásným úsekem Váhu s množstvím meandrů a bezprostředně se seznamujeme s nejnebezpečnějšími, historií opředenými úseky vorařství v minulosti, skálami Margita a Besná v Strečnianskej tiesňave. Plavba nám poskytuje netradiční a neopakovatelné pohledy na Starhrad, hrad Strečno, železniční mosty a tunely a nádhernou přírodu Malej Fatry. Po více jak hodině plavby a po poslechu vážných i vtipných příběhů "našeho" voraře vystupujeme na pevnou zem převozu a nám známého mostu mezi Nezbudskou Lúčkou a Strečnom. Byl to úžasný zážitek, který se nám určitě na velmi dlouhou dobu zaryje do paměti.

Abychom učinili zadost našemu turisticko-sportovnímu zaměření naší "výpravy", rozhodli jsme se, že si půjdeme po poledni zahrát bowling do místní tělocvičny, kde se v příjemném prostředí nacházejí 2 bowlingové dráhy, 16 míst na sezení při drahách a 20 míst mimo dráhy s možností využití baru, který nabízí široký sortiment nealkoholických i alkoholických nápojů a nejrůznější druhy pochutin. Zajímavě prožitý den jsme opět zakončili plaváním v hotelovém bazénu.

Zakoupením lístků na vor jsme získali slevu na návštěvu a prohlídku hradu Strečno, kam máme namířeno po nedělní snídani. Opět nás překvapuje velký zájem o tuto prohlídku a proto se v pokladně informujeme o nejbližším vstupu a ptáme se na délku prohlídky. K našemu velkému zklamání se dozvídáme, že první dva vstupy jsou už obsazené. Vzhledem k tomu, že jsme vázaní na odjezd vlaku, před kterým se musíme ještě naobědvat, rozhodli jsme se jen k vnější prohlídce hradních prostor, ze kterých je krásný výhled do širokého okolí.

Trochu zklamaní se utěšujeme tím, že tu snad přece jen nejsme naposledy, a tím spíš máme o důvod víc vrátit se do Strečna znovu, možná už za rok.