Abych i já přispěla k prezentaci zajímavých lokalit u nás, rozhodla jsem se napsat o našich dvou návštěvách překrásného města na Slovensku, Strečna a jeho okolí. Poprvé jsme se s manželem, jeho dvěma bratry i jejich manželkami vydali do Strečna v září roku 2010. V pátek ráno jsme nasedli do rychlíku, který nás zavezl do Žiliny, kde jsme přestoupili na osobní vlak, který nás zavezl do stanice Strečno.
Zajímavostí je, že se tato stanice nachází v malé obci Nezbudská Lúčka, ve které žije jen něco málo přes 400 obyvatel, a s obcí Strečno na druhém břehu řeky Váhu je spojuje železniční most, most pro pěší a kompa (převoz přes Váh). Vydáváme se tedy pěšky do Strečna, kde jsme se ubytovali, a po krátkém odpočinku se vydáváme zpět do Nezbudskej Lúčky, kde se kousek za obcí nachází jediný lom na těžbu přírodního asfaltu v Evropě. Těžba asfaltu (nazývaná místními obyvateli smolenec) probíhala v dole přibližně od začátku 20. století do konce třicátých let.
U bývalého lomu se nachází jezírko s lovem ryb, jehož hloubka je okolo 100 metrů. Jezírko vlastně tvoří zatopený lom, údajně s původními kolejnicemi důlní železnice, která přivážela vytěžený materiál k drtiči. Na sobotu máme naplánovanou túru ke zřícenině hradu Starhrad (nebo také Starý hrad), která se vypíná na pravém břehu Váhu ve výšce 475 m n.m. Kdysi dávno střežil povážskou cestu a vybíralo se na něm mýto. Dnes už stojí jen jako zřícenina v Strečnianskej úžine a nabízí jedinečné výhledy na Domašínský meander a průrvu Váhu Malou Fatrou.
Původně tu naše túra měla končit, ale protože nám přálo počasí, rozhodli jsme se pokračovat po červené značce na chatu pod Suchým. Podle značky je to dvě a třičtvrtěhodinová hřebenová túra, náročná svou délkou a výškovým rozdílem. Velmi strmý je už úvodní výstup, který se zmírní po dosažení vrcholu Plešel (981 m). Potom už následuje mírnější cesta až k chatě, která se nachází v nadmořské výšce 1075 m. Poměrně unavení se převlékáme z propocených věcí do suchých a doplňujeme vypocené tekutiny pivkem. Na chatě jsme si na památku koupili hrnečky s motivem chaty a magnetku na lednici a vydali jsme se na zpáteční cestu do Strečna. Večer jsme ocenili hotelový bazén, kde jsme si zaplavali a uvolnili bolavé nohy.
V neděli dopoledne jsme se vydali k Památníku francouzských partyzánů na vyvýšenině Zvonica. Postavený byl ze spišského bílého travertinu v letech 1952-1956 na znamení vděčnosti za pomoc poskytnutou při Slovenském národním povstání v letech 1944-1945. Je tu pochováno 55 Francouzů, kteří padli ve Slovenském národním povstání. Cestou od památníku se ještě pokocháme výhledy, které se nad obcí Strečno nabízejí, a už se musíme sbalit a chystat se na zpáteční cestu domů.
Při cestě vlakem jsme si unavení, ale plni dojmů slíbili, že se do Strečna za rok vrátíme, neboť už samotná obec i její okolí poskytuje velmi mnoho turistických atrakcí, které se nedají za jeden víkend stihnout. Ale o tom zase někdy příště.
Dada274 – čtenářka
ChytráŽena.cz