Imunitu chápeme jako schopnost rozlišovat cizorodé látky (antigeny) a s těmito látkami reagovat. Podrobněji ji dělíme na obranu proti infekcím a na schopnost rozpoznávat a ničit nádorové buňky, reagovat s různými alergeny, a také s protilátkami, které si tělo někdy vytváří proti vlastním orgánům (autoimunita). Dobře pracující imunita je doslova základním stavebním kamenem našeho života.

Základ od maminky

Schopnost reagovat s „vetřelcem“ zajišťují dvě hlavní složky imunity – buněčná, tu mají na starosti různé typy bílých krvinek, a látková, kterou zajišťují protilátky (imunoglobuliny). V prvních měsících života je dítě obvykle živeno výhradně mateřským mlékem, které je plné protilátek, a jeho obrané reakce jsou díky tomu stejné jako u maminky. „Maminka díky kojení určuje imunitní schopnosti svého potomka. Jakýkoliv výkyv v její obranyschopnosti se u kojence musí projevit. Pokud je například drogově závislá, pak je jistě imunitně oslabená a její dítě rovněž. A naopak – když maminka prodělala běžné infekční nemoci dětského věku (například spalničky či plané neštovice), pak její dítě v raných měsících svého života tyto infekce s vysokou pravděpodobností nedostane,“ vysvětluje doc. MUDr. Vít Petrů, CSc., z Centra alergologie a klinické imunologie pražské Nemocnice Na Homolce. Až koncem třetího měsíce života začíná dítě vytvářet vlastní protilátky a imunita z mateřského mléka postupně vyhasíná. Imunitně „dospělé“ je dítě až mezi 15. a 18. rokem věku.

Co nás v dětství oslabí...

Relativně často může nastat situace, kdy se u dětí objeví získaná porucha obranyschopnosti, například po těžších virózách, příčinou může být i jiná nemoc či léky. Všechny tyto vlivy mohou přechodně oslabit imunitu. Dítě je pak nejčastěji pediatrem odesláno ke specialistovi na alergo-imunologii. Lékař zjišťuje, že děti jsou „pořád nemocné“, trpí silnými záněty nosohltanu (ze kterých se mohou vyvinout opakované záněty středního ucha), dále záněty průdušek, plic nebo močových cest. Specialista musí odebrat krev a zajistit vyšetření základních parametrů (například krevního obrazu) a hladiny obranných, případně i alergických protilátek. Dále se vyhodnocuje kvalita buněčné imunity, zkoumají se nejen hladiny, ale i aktivita bílých krvinek. Tato vyšetření jsou relativně jednoduchá, trvají několik dní a podle jejich výsledku je nasměrován další léčebný postup. Podle V. Petrů mají prakticky jediné omezení – neměla by se dělat při akutní infekci či alergii, protože přinášejí zkreslené informace.

Účinné jsou bakteriální imunomodulátory

Když je prokázáno snížení protilátkové složky imunity, měly by být předepsány tzv. bakteriální imunomodulátory (lyzáty). Obsahují směs základních mikrobů, které jsou různě oslabené. Takové bakterie při dlouhodobém podávání v malých dávkách nemají schopnost nakazit, dokáží ale zlepšovat imunitní reakce, protože tělo je vnímá jako mírný kontakt s infekcí. Obranyschopnost se tak „nabudí“ a dítě se dokáže lépe vypořádat s běžnými infekcemi – například „školní“ virózy u něj probíhají prakticky bezpříznakově nebo jen krátce a velmi lehce. Imunomodulátory se obvykle předepisují v podzimních a zimních měsících, běžně na dva až tři roky. Imunita pak už zůstane trvale probuzená a další podávání léků není nutné. „Z mojí zkušenosti není aplikace těchto léčiv problematická. Ve vyšším věku je oblíbený například Luivac, který se bere jen v jedné tabletě 28 dní, po měsíční pauze by měla následovat další, 28denní kůra, což by mělo ještě zvýšit obranyschopnost. Dokonce i adolescenti, kteří obvykle ‘kladou odpor‘, nevidí ve spolknutí jedné pilulky problém,“ usmívá se V. Petrů a dodává, že pokud opakované kontroly ukazují na trvalé zlepšení stavu, je péče u specialisty ukončena a bývalý dětský pacient má doživotně dobré imunitní vyhlídky. Je důležité vědět, že v případě, když se v dospělosti vzácněji objeví pokles imunitních schopností, je možné takovou terapii zopakovat, a to ve stejném schématu jako v dětství.

Autor: Mgr. Marta Duspivová (Štěpánková)

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10