Je tomu již hodně let pozpátku, ale neustále, když se blíží tenhle den, tak já si vzpomenu na tuhle událost. Možná je tomu i 20 let dozadu, den před Silvestrem ve večerních hodinách jsem cestovala osobákem k sestře do města vzdáleného 40 km od místa mého bydliště.
Musím dodat, že to bylo za doby totality a oni stavěli rodinný dům. Měli nenávratnou půjčku, myslím 150 tisíc korun, jelikož jim ještě v té době nebylo 30 let.
Podmínkou bylo, že museli každý rok vyčerpat určitou částku, jinak by jim část peněz propadla. Tak jsme jim šli pomáhat nakládat cihly.
Tak jsme večer cestovali osobákem k nim. Vlak byl téměř prázdný a my koukali z okna.
Až jsme dojeli do zástavky, která byla v oblouku. Jelikož zástavka byla v oblouku, tak znamení, aby vlak jel, musel kromě průvodčích zabezpečit i vlakvedoucí, který měl vagon ve prostředku. Začalo se troubit, potom následovala i světelná signalizace a vlak se dal do pohybu. Vlakvedoucí, který stál v prostředku, však upadl a vlak odjel.
Já jsem se smála a myslela si, že jsou tak opití.
Vlak udělal ještě asi dvě vesnice a dojel do větší stanice, kde byl i výpravčí.
Tady začalo velké shánění po vlakvedoucím. Bez něho cesta dál nebyla možná. Všichni uniformovaní běhali po vagonech a vyptávali se. Moc lidí ve vlaku nebylo, ale nějací byli, no nikdo kromě mě tuhle událost neviděl.Tak jsem jednomu z nich sdělila, že bohužel v té a té stanici zůstal. Na stanici byl jeden rušen, tak ten hned byl vypraven do stanice, kde zůstal vlakvedoucí. Asi po ¾ hodině, kdy se vrátil i s vlakvedoucím, jsme opět pokračovali v cestě.
Ani přesně nevím, zda a či ten pán již slavil Silvestra, ale průvodčí na naše otázky jenom suše prohlásil: On jde za pár měsíců do důchodu. Veselá vzpomínka však zůstala.
roskovce - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz