Imunita člověka funguje tak, že jako vlastní jsou vnímány ty tkáně a buňky, které jsou přítomny v těle v době narození. Není proto překvapující, že některé orgány, související s plozením, které se v těle objevují až v době pohlavního dozrávání, jsou pro tělo "cizí".
Jen důmyslný systém řízení imunity v pohlavních orgánech umožňuje, aby v těle muže mohly dozrát spermie a tělo ženy aby tolerovalo nejen zrající vajíčka a jejich přídatné tkáně, ale i spermie v době oplození a vyvíjející se zárodek v děloze.
Eunuchové jsou vzácní
U muže může selhat speciální ochrana varlete před vlastní imunitou již v době nastupující puberty, čímž může být vývoj varlat zcela potlačen a u chlapce nedojde k pohlavnímu dozrávání (eunuchoidní vývoj). To je však velmi vzácné.
Častěji je poškození varlat mírnější. Projeví se například snížením počtu a kvality spermií. U takto postižených mužů je vhodné zjistit (většinou cílenými dotazy), nemají-li nějaké další příznaky autoimunitních chorob. Pokud je poškození omezeno jenom na spermie, většinou neléčíme, neboť oplození lze dosáhnout technikami asistované reprodukce (inseminací, v těžších případech mimotělním oplozením) a samotná autoimunita proti spermiím muže jinak nepoškozuje.
Autoimunita brání plodnosti
V podstatě každé orgánové autoimunitní onemocnění ženy může mít vliv na její rodičovství. Mezi nejčastější patří cukrovka 1. typu a autoimunitní onemocnění štítné žlázy.
Mezi vzácné patří autoimunitní poškození vaječníků. Podobně jako u muže i v rozmnožovacím ústrojí ženy vzniká řada specializovaných tkání a buněk až v době puberty. Ty nejsou chráněny proti imunitě embryonálně navozenou snášenlivostí (imunologickou tolerancí) a mohou být, při nesprávně fungujícím řízení imunity, napadeny autoimunitou. Závažné kombinované poškození může vést až k vyhasnutí funkce vaječníků, projevujícímu se jako předčasné klimakterium. Mohou být postiženy i mladé ženy před třicítkou. Důsledkem je ztráta schopnosti ženy počít vlastní dítě.
Nepravidelný cyklus
Mnohem častější je poškození funkce některé tkáně vaječníku – bývá to například snížení produkce hormonů žlutého tělíska, které jsou nezbytné pro zdárný vývoj těhotenství. Jejich nedostatek způsobuje potíže již při zahnízdění a vede k ztížení až znemožnění splynutí vajíčka se spermií, tedy oplození.
Příznakem takového poškození je mimo jiné nepravidelný menstruační cyklus, slabé či mizející měsíčky. Laboratorním vyšetřením krve ženy lze odhalit snížené hladiny některých hormonů (estradiol, progesteron) nebo přítomnost autoprotilátek. Léčba spočívá v doplnění chybějících hormonů, v případě potřeby je užitečné mimotělní oplození s následným přenosem zárodku do dělohy (IVF-ET).
Neplodnost z endometriozy nevyřeší žádné umělé oplodnění
Zvláštní pozornost je třeba věnovat také endometrióze. Při ní se ostrůvky tkáně, velmi podobné děložní sliznici, usídlí mimo dělohu – na pobřišnici malé pánve, na vaječnících, vejcovodech i jinde. Imunita vnímá takto umístěnou sliznici jako cizorodou a snaží se ji zlikvidovat tím spíše, že zatoulaná sliznice podléhá cyklickým změnám, menstruuje, a tím imunitu trvale dráždí.
Stimulovaná buněčná imunita pak poškozuje i správně umístěnou děložní sliznici a ta není schopna přijmout zárodek. Důsledkem je porucha plodnosti, kterou nelze vyřešit žádnou technikou umělého oplodnění. Endometriózu je nutno co nejúčinněji léčit a obvykle je vhodné použít i léky k úpravě imunity.
ChytráŽena.cz