Květina Vánoc - Vánoční hvězda
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025
Vánočka - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
„Slečno, copak to čtete?“ - ozvalo se mi za zády. I když jsem dobře věděla, že kráčí k mé dece, tvářila jsem se, že jsem nic nepostřehla. Najednou klečel nade mnou vysoký opálený kluk. Do rozevřeného časopisu spadlo pár krůpějí vody. „Pane, vy nevíte, že není slušné obtěžovat cizí slečny?“ odpověděla jsem s úsměvem. Ale aby to nebral vážně, ukázala jsem mu podobný titulek v časopise. „Mohla byste mi půjčit hřeben?“ zaútočil další nevinnou otázkou. „Copak, vy nevíte, že zrovna hřeben a ještě pár maličkostí se nepůjčuje?“ Zároveň s touto větou jsem mu svůj hřeben podala. Nezapomněla jsem jej zkontrolovat, jestli v něm neuvízl můj dlouhý vlas.
Upřel na mně pohled šedých očí s dlouhými řasami a jal se “ šlechtit „ svého ježka. Byl tak spontánní, že se mi zdálo, že se známe odjakživa. Zaujal mně okamžitě, ale nechtěla jsem první projevit zájem.
„Jdeš do vody?“, přešel bezostyšně na tykání. Plavky jsem měla suché, časopis přečtený, křížovku vylouskanou. Tak mi nic nebránilo, zvednout se a jít si zaplavat. „Tak pojď, fešáku, jestli mně dohoníš,“ a rychle jsem vystartovala z deky. Byl tak překvapený, že neměl šanci mně dohnat. Modřanské koupaliště praskalo ve švech, tak jsem jen stěží našla místečko pro efektní šipku. Sotva jsem se vynořila, plul vedle mně šedooký, neodbytný…“Umí!“, prohodil jen tak mezi řečí a vyprsknul gejzír koupalištní kyselky.
Kapičky se leskly na jeho ramenech, než je vysálo žíznivé slunce. V páru jsme plavali ke schůdkám.Na ten poslední jsme se usadili. „Jmenuješ se Rusalka, viď“, zeptal se dlouhán po chvilce. „No, skoro,“ špitla jsem.“Já jsem Markéta a ty, vodníku?“ „Já jsem Marek,“ odpověděl a podával mi rybí ruku. “Jseš tady na prázdninách, viď? Máš jiný přízvuk.“ Skoro jsem se urazila. Ještě, že neřekl, no vy tam na tom Ostravsku, mate ty kratke zobaky, to nejde přehlédnout!
Ale na Marka se nešlo zlobit. Byl otevřený, spontánní a tak jsem se jen zaculila a sdělila jsem mu, že jsem na prázdninách u tety. A on, že je jistě domorodec podle toho, hele, viď… Nahnula jsem se a postříkala toho dotěru. V zápětí jsem žbluňkla do vody. Ať vidí, že jsme s Rusalkou příbuzné. Vyplavala jsem někde ve středu a hledala jej očima. Ve vodě ani na schůdcích nebyl. Vtom se ozvalo, „Drž si noc, Rusalko,“ a už jsem šla ke dnu. Nos jsem se samozřejmě nestačila chytnout a jako kláda klesala až na dno. Držel mně kolem pasu a byl tak blízko vedle mně. Nebýt toho netradičního prostředí, tak mi to bylo příjemné. Když mně vytáhl ven a zakuckala jsem se, hned, že mi dá umělé dýchání. Zmrazila jsem jej pohledem a hrdě odplavala na opačnou stranu. Zastavila jsem se v oddělení pro neplavce. Najednou jsem mu zmizela z obzoru. Však já ti ukážu, blesklo mi hlavou. Určitě mně bude hledat ve vodě i na dece. V dětském oddělení jsem si klekla a v této poloze se posouvala mezi batolaty. Viděla jsem jej, jak pobíhá od bazénu k dece a pořád mně nevidí. Když nabral kurz k plavčíkovi, vynořila jsem se a z plného hrdla zavolala: „Marku, tady jsem!“ Některá čabrající se miminka začala nabírat k pláči. Kdybych měla ještě zelené plavky, asi by si myslela, že přišel vodník pro jejich dušičky. Tentokrát se urazil Marek. Zabručel něco o potrefených husách a odkráčel za kamarády. A já si jen řekla, však ty přijdeš a šla si opět lehnout na deku. Převracela jsem se jako na grilu a nemohla najít tu správnou polohu. Nakonec se mi nejvíce líbilo na břiše, přitáhla jsem si časopis a začetla se do jednoho z příběhů. Najednou mně něco zašimrala na noze a než jsem se vzpamatovala, dostala jsem vodní sprchu. Kdo jiný než Marek by si to mohl dovolit. Zželelo se mu smažící se děvy a jal se mně ochlazovat! Pak mně vzal za ruku a dlouze jí políbil.....
“Marečku, neodbíhej!“- zase se někam trousí, ten můj neposeda!
Dočetla jsem vybledlé stránky mého dívčího deníčku a zaklapla růžové desky se srdíčky. Znovu po létech na modranském koupališti! A teta mi dala i tu moji starou deku. Dávno už nejsem štíhlounká dlouhovlasá Rusalka. Teď mám vlasy krátké a i postava vzala za své. I když, nejhorší to není. Nebyla jsem tady víc než 8 let. Prázdninová láska s Markem měla jepičí život, ale dalekosáhlé následky. Moje těhotenství šokovalo celou rodinu. Prožila jsem si své. Znali jsme se s Markem velmi krátce a já se domnívala, že ta romantika a zamilovanost by se brzy vytratila a zůstala jen šeď a výčitky. A tak vychovávám svého „vodníčka“ sama. Našlo se pár známostí, ale pro ně byl Marek jen „nežádoucím přívěskem.“Klapalo nám to s Marečkem a ten manžel i táta se časem určitě najde.
Dnes by mně velký Marek asi nepoznal. Najednou mi oči padly ke stánku se zmrzlinou. Stál tam, zmužněl a jeho chlapecká postava byla ta tam. Za ruku držel asi sedmiletou holčičku. Vedle něj stála asi stokilová matrona s miminkem v náručí. Podle všech znaků patřili k sobě. Mladá paní se tvářila nasupeně a neustále muži něco vyčítala. Jak jsem se tak pozorovala, začal se mi dávný obrázek Marka rozplývat. Už neměl s vodníčkem před léty nic společného. Byl to úplně cizí člověk. Popadla jsem deku a řekla synovi, že si půjdeme lehnout do stínu. Měla jsem pocit, že mě někdo pohledem doprovází, ale neotočila jsem se.
Nejsem z těch, co si libují v jitření bolístek. Život se se mnou nikdy nemazlil, ale přece jej mám ráda. Marek neví, že v jednom moravském městečku vyrůstá jeho syn. Možná, že je to takto lepší…
„Mamčo, tak jdeme si ještě zaplavat nebo ne?“ opáčil syn. Já vtáhla břicho, vypla prsa a krokem vyrovnané mladé ženy odkráčela k bazénu držíc Marka za ruku!
Bertice – čtenářka
ChytráŽena.cz
