Můj život se změnil ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že se budeme stěhovat. Nastoupila jsem na novou školu, postupem času poznávala nové lidi, nenápadně pozorovala okolí a postupně jsem se dostávala k závěru, že jsem zvláštní osobnost a že nikdy nenajdu někoho, s kým si budu opravdu rozumět. Nebyla jsem na puberťácké výstřelky. Kluci měli o mě zájem, ale mě se jen protivili. Nakonec zjistili, že u mě nemají šanci a že jsem zcela nedobytná. Stále více se snažili se mnou aspoň navazovat přátelský kontakt. Žádali mě o rady, rozebírali jsme vztahy jiných apod. Od té doby jsem byla častěji v kontaktu s mužským okolí ale zvykala jsem si i na dívčí pomlouvání.

Když jsem začala studovat na střední škole, vše se uklidnilo, společnost byla také jiná, neuzavíraly se kroužky určitých lidí. Většina z nich se zabývala pouze studiem. Už jsem cítila potřebu mít někoho u sebe, někomu důvěřovat, popovídat si, cítit pohlazení a lásku. Najednou jsem se začala pohybovat mezi lidmi a vyhledávala jsem nějakou pravou pánskou společnost, která by mě dokázala uspokojit. Pokaždé jsem se zmýlila a čím dál víc jsem ztrácela naději a utvrzovala se v názoru, že všichni kluci jsou stejní a jde jim jen o sex.

Střídalo se to mezi sebou jako zvířata, bylo to až ohavné. Dokonce má bývalá spolužačka zjistila, že onemocněla virem HIV. O to víc jsem k takovým lidem cítila odpor, začala odsuzovat podvody a časté střídání partnerů. Dřív jsem nad tím moc neuvažovala, plno mých spolužaček přišlo o panenství už ve 14-ti letech. Pro mě to bylo hrozně brzo, plno holek se chtělo s klukem vyspat, jen aby byli před ostatními IN. Mě to jako IN nepřipadalo. Sex přece není vše.

V zimě mi přijela sestřenice, domluvili jsme se, že si půjdeme někam zablbnout.Tady u nás měla půlku rodiny, měla jít s mnohem starším bratrancem. Pořád jsme se dohadovaly, až jsem nakonec polevila a šla s ní. Kecali jsme, popíjeli, až si k nám přisedl jeden zajímavý člověk. Hned jsem si řekla: jo, to je ale kus, ten by stál za hřích, má opravdu úžasnej zadeček.  Ale pak jsem si všimla, že patří do skupiny motorkářů. Neměla jsem je vůbec ráda, pro to, co jsem o nich slýchávala apod. Proto jsem si od něho dávala odstup. Pak došlo k hádce a celý večer jsme strávili výměnou názorů až to skončilo sprostou urážkou, kterou jsem vypustila v záchvatu vzteku z úst. Bylo mi to jedno, věděla jsem, že už ho nikdy neuvidím a s takovým člověkem se nikdy zahazovat nebudu. Časem získal moje číslo.

Začali jsme si psát a postupem času jsem se cítila hrozně uvolněná. Byl to člověk, se kterým jsem si začala povídat naprosto o všem(o sexu, přes menstruaci až po vaření). Trvalo to pár měsíců. Pak jsme si zašli na skleničku a v tu chvíli to přišlo. Oboustranný polibek. Bylo to to nejsladší a nejvášnivější, co jsem kdy zažila. Srdce se mi rozbušilo a tělem mi procházel mráz. Bylo to nádherný. Druhý den ráno jsem si to promítala a dostala jsem strach. Když si s ním něco začnu, zanikne naše přátelství. Byla jsem na rozpacích. Nakonec jsem se tomu poddala. Teď jsem s přítelem 2 roky a je to ten nejkrásnější vztah, co znám.Sem tam drobnější nedorozumění, sem tam lítá talíř, ale důležité faktory nepostrádám (komunikace, důvěra a tolerance).

Změnilo to můj život na tolik, že jsem se odnaučila posuzovat lidi jen podle vzhledu. Jak se říká, nesuď knížku podle obalu, ale radši si ji přečti. Láska přijde sama, věřte mi. Největší chyba je ji vyhledávat. Přebíráme až přebereme. Tak mnoho štěstí v nastávajících vztazích a nebraňte se ničemu jen naslouchejte a nebraňte se poznání.

Katerina55

ChytráŽena.cz - čtenářka

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout