Ve třetí části výcviku psa Vás naučím povely volno, to každý pejsek má ze všech povelů nejraději, ale jsou i tací, kteří tento povel rádi nemají, ke mně a k noze. 

 

Povel volno!

Je nezbytným cvikem, který využíváme, kdykoliv psa odepínáme z vodítka nebo mu umožňujeme samostatný pohyb. Příkladem může být třeba venčení. Na tento povel si pes rychle zvyká a radostně od nás vybíhá. Abychom docílili, že se od nás bude skutečně vzdalovat, je nutné navodit dobu vypuštění tak, abychom jej nemuseli nejméně jednu minutu přivolávat. To se týká především těch pejsků, kteří nemají tendence utíkat a příliš se od nás nevzdalují. Možná se to někomu bude zdát divné, ale například já jsem měla problém s naší fenkou Jessynkou, aby se od nás vzdálila jen na pár metrů, pořád se nás držela jak klíště u nohy. Naštěstí máme pejsky dva, tak jí to brzy naučil náš Roneček. Ale bohužel bez něj se od nás nevzdálí a nemohu ji to nijak naučit. Odběhne jen s ním, a to jen kousek a hned se vrací k nám. I Roneček jako malý měl stejný problém, na cvičáku, když se měl učit povel ke mě! tak jsme jediní museli první učit povel volno! Aby jsme ho vůbec mohli přivolat k sobě. 

Psa si po zavolání povelu volno! naoko nevšímáme a dopřáváme mu pocit opravdové svobody. 

 

Povel ke mně!

Přivolání navazuje na volný pohyb psa. Jde asi o nejdůležitější cvik, který by pes měl ovládat. Mnoho majitelů psů, má s tímto cvikem problémy, a přitom je tak snadný. Postup, jak to pejska naučit -

 

1. Nachystejte si pamlsky z toho, co má váš pes nejraději.

 

2. Pamlsky ukážeme psu v sáčku, zašustíme jim a kousek mu     podáme.

 

3. Jdeme se psem do nerušeného prostředí, které dobře zná.     Pokud máme obavy z toho, že nám pes uteče, volíme  prostředí, které je oplocené anebo cvik provádíme doma.

 

4. Využíváme dobu, kdy má pes žrát. Například navečer. Pejska   pustíme, současně šustíme sáčkem s pamlsky, couváme od  psa a voláme "Jessy, ná!"

 

5. Jakmile k nám pes přiběhne, dáme mu kousek pamlsku a  opět se od něj vzdalujeme.

 

6. Další den stačí jen pamlsky zašustit a pejsek je zcela náš.

 

7. Přidáváme povel ke mně!

 

8. Celou dobu si hlídáme vydávání potravy. Pokud pes tráví u    své misky více než patnáct minut, bez jakékoli pochybnosti  mu potravu odebereme. Tím docílíme situace, kdy při povelu na! pes před příštím krmením okamžitě reaguje.

 

9. Prostředí, ve kterém cvičíme, postupně měníme a přecházíme tam, kde je pes více rušen.

 

10. Ani tak rušivé vlivy, jako jsou jiní psi, při správném postupu neohrozí naše přivolání.

 

11. Podstatné je zvětšovat vzdálenost mezi námi a psem pozvolna. Tento cvik nelze uspěchat!

 

12. Před začátkem cvičení se vždy připravte a dejte si záležet na tom, aby z vás pejsek cítil vaši sebedůvěru.

 

13. Jako u jiných cviků, i zde je důležitá intonace hlasu, kterou vkládáte do povelu. Velmi ostrým, jasným hlasem, velíme ke mě! Následuje jásavý výraz - Táák je hodnýý, ná! Samotný zvuk může být pro našeho miláčka příkazem či odměnou. 

 

Povel k noze!

Tento cvik je potřebný pro naše klidné soužití. Psa vodíme na vodítku nebo i bez něj vždy u levé nohy. Vodítko držíme v pravé ruce a levou si můžeme zpočátku vypomáhat. Pokud se náš pes pokusí našponovat vodítko, ihned reagujeme. Volíme povel k noze! a současně tleskneme levou rukou o levé stehno. Následuje trhnutí vodítkem, pravou rukou k levému rameni nahoru a dozadu. Toto můžeme udělat i několikrát po sobě. Zpočátku nebude na škodu jít se psem i několik kilometrů. Náš pejsek, který není na takovéto zacházení vůbec zvyklý, se brzy unaví a otupen nás začne kopírovat. Tento způsob může být rychlejší než sebeintenzivnější souboj naších energií na hřišti či cvičišti. Možná bude na místě připomenout, jaký je rozdíl mezi tahem a cuknutím. To si můžete nanečisto vyzkoušet například na plotě, který připnete do vodítka místo pejska, a zde si tento rozdíl vyzkoušíte. Dobré také bude podpořit zesílení nepodmíněného podnětu, který používáme, výměnou koženého obojku za jednořadý řetízkový obojek. Není nutné, aby měl pes obojek celý den, a proto majitelé chlupatějších psů nemusí mít strach, že by za dobu relativně krátkého výcviku došlo k vážnějšímu poškození osrstění na krku. Jak se nám stává v životě často, i při výcviku psa se musíme naučit rozhodovat, co je pro nás v daný okamžik prioritou.

 

Doufám, že jsem Vás ve třech dílech výcviku psa naučila to nejdůležitější, a že jsem to vysvětlila vše podrobně, aby každý, i úplný začátečník, vše lehce pochopil. Pokuste se držet mých rad alespoň jeden měsíc. Tu trochu času si váš pejsek jistě zaslouží a nepochybuji o tom, že budete překvapeni, jak dobře to funguje. Možnosti, že se vám něco nepovede, nebo že snad něco uděláte nesprávně, se bát nemusíte. Naši psi mají něco společného s dětmi. Pokud je za naším konáním láska, psi i děti naše omyly rádi rozchodí. 

Přeji hodně úspěchů a radostných chvil s vaším pejskem.

Jessynka - čtenářka

ChytráŽena.cz