Vývoj antibiotické citlivosti u enterobakterií z poševních stěrů

Je to potenciálně patogenní bakterie, která je ve svém přirozeném prostředí, ve střevě, zdraví velice prospěšná. V pochvě však může být nebezpečným patogenem, byť i tam může jít o pouhou kolonizaci. Kromě vaginálních infekcí, které jsou velice časté u žen každého věku, může způsobit průjmová onemocnění, septické nebo močové infekce. Zánětlivá onemocnění jsou jeden z nejčastějších důvodů, proč ženy navštěvují ordinaci gynekologa. Postižené ženy své potíže často tají nebo jim nevěnují dostatečnou pozornost. Mezi klinické příznaky vedle výtoku může být přítomna také bolestivá menstruace či bolest při styku. Může však dojít k daleko závažnějším důsledkům těchto onemocnění, pokud se zánět rozšíří z pochvy do dělohy, vejcovodů a břišní dutiny. V takovém případě může dojít až k neplodnosti, zánětu pobřišnice a septickým stavům. 

Záněty ženských pohlavních orgánů jsou onemocněním infekčního charakteru, vyvolaná nejčastěji bakteriemi a kvasinkami, většinou tyto patogeny můžeme diagnostikovat pomocí moderních kultivačních technik. V dnešní době je k dispozici mnoho moderních metod, které umějí izolované mikroby přesně identifikovat. Escherichia coli, která je běžným způsobem kultivována z poševních výtěrů, je dále podrobena testu citlivosti na antibiotika. Zpravidla se jedná o základní sestavu sedmi antibiotik, výjimečně doplněnou o další antibiotika. V současné době u Escherichia coli (a samozřejmě nejen u ní) přibývá rezistence na různá antibiotika či skupiny antibiotik. Což znamená, že tělo na ně již nereaguje a tudíž daná antibiotika zánět nevyléčí. Vývoj rezistence je intenzivně sledován zejména u závažných pacientů (hospitalizovaných na odděleních ARO, chirurgiích či jednotkách intenzivní péče). Trochu stranou přitom zůstávají kmeny poševní, zřejmě proto, že jimi způsobené infekce jsou jen zřídka život ohrožující, to však neznamená, že nejsou významné. Cílem mé bakalářské práce na toto téma bylo zjistit, zda se nějakým zásadním způsobem vyvíjela rezistence poševních kmenů Escherichia coli na antibiotika, na která je tato bakterie běžně zkoumána na Mikrobiologickém ústavu a která jsou běžně používaná k léčbě. Laboratorní diagnostika enterobakterií je založena zejména na kultivačním průkazu s pomocí diagnostických půd, biochemické identifikace k určení podezřelých kolonií a zjišťování citlivosti na antibiotika. 

Citlivost se zásadně neurčuje u kmenů ze stolice, jelikož až na výjimky je použití antibiotik v tomto případě kontraindikováno, protože prodlužuje dobu vylučování patogena ze střeva. Určuje se zejména u kmenů izolovaných z jiných materiálů, nejčastěji je to moč, ale také poševní stěry, materiál z dýchacích cest, z ran, hemokultur, mozkomíšního moku apod. V rutinní diagnostické praxi nejrozšířenější metodou zjišťování antibiotické citlivosti je difúzní diskový test, který umožní vyhodnotit citlivost velkého množství bakteriálních patogenů na širokou škálu antibiotik. V případě praktického hlediska mé práce byly použity antibiotika ampicilin, ciprofloxacin, cefalotin, ko-trimoxazol, doxycyklin, nitrofurantoin a norfloxacin. Testován byl soubor 201 vzorků, které byly odebrány v různém časovém horizontu. Závěrem lze říct, že se nepodařilo vysledovat jednoznačný trend, který by napovídal zhoršování stavu v oblasti rezistence kmenů Escherichia coli z poševních výtěrů na antibiotika. Z analýzy lze však vyvodit jiné poznatky. 58 % poševních kmenů Escherichia coli vykazuje sekundární rezistenci na ampicilin, míra rezistence je natolik vysoká, že prakticky vylučuje ampicilin (případně amoxicilin) z léčby naslepo při podezření na poševní infekcí tímto patogenem. 

Poměrně vysoká procenta rezistence vykazují i jiná antibiotika. Zajímavé také je, že u většiny antibiotik bylo zaznamenáno větší procento rezistentních kmenů u netěhotenských diagnóz. Vždy je proto důležité antibiotickou politiku nepodceňovat!