Před lety jsme s naším tělocvikářem, který se dokonce zúčastnil i olympijských her, vyrazili na lyžařský výcvik. Snad na každém tzv. lyžáku se něco semele, proto byli učitelé obzvlášť ostražití, co se týká kontaktu mezi chlapci a dívkami, mezi alkoholem a žáky a samozřejmě i učitelé si museli udělat pořádek v tom, kam až spolužačky v době osobního volna pustí. Výcvik probíhal jako obyčejně čili už při odjezdu kdosi postrádal potvrzení o bezinfekčnosti, jiný si zapomněl lyže, další hůlky, což ovšem nevadilo, protože i na samotné horské boudě byla skromná půjčovna.
Ta největší nemehla se z lyžařského výcviku omluvila, ale jinak vyjelo i dost dalších adeptů spíše na stavění sněhuláka než na lyžování. Třídy se rozřadily do tří skupin. V té první, nejlepší se vyskytovali už dobří lyžaři, kteří se nebáli ani na červenou sjezdovku. Někteří měli samozřejmě svalnaté řeči i o sjezdovce černé, ale zrovna ti byli rádi, že se dostali do druhého družstva průměrných lyžařů, kteří ještě potřebovali dopilovat techniku a spíše veleli běžkám.
Sjezdovky sjížděli plužením nebo "šusem", ale nebáli se a už na lyžích párkrát stáli. Třetí a nejpočetnější skupina byla lyžaři začátečníci. Poznali se tak, že jim nejen nic neříkal pojem modrá sjezdovka, ale často ani nevěděli, jak se vlastně lyže nazouvají. Třetí skupinu si vzal pod palec dlouholetý tělocvikář, který se rozhodnul, že během týdne z absolutních antihvězd udělá obstojné lyžaře. Se skupinou se seznámil rychle a legendárně. Tělocvikář se šel ráno před první lekcí vysprchovat stejně jako celý kolektiv jeho početného týmu.
Oražení výrostci vtrhli do sprch, slyšíce, že je již někdo pod sprchou. Za bujarého halekání: "Který prase se to tady koupe", zaznělo vzápětí z úst pana profesora: "To jsem já," hned nato žáci ztichli, jako když utne.
Samozřejmě se po chvilce začali tělocvikáři omlouvat, že nečekali pod sprchou zrovna jeho, ale někoho ze spolužáků z jiných družstev.
Tělocvikář to tenkrát vzal s úsměvem, ale celý týden je proháněl tak, že na podobné legrácky už neměli ani pomyšlení.
Autor:pppeettrr