Vzpomínka na Svaz sovětských socialistických republik

Jako školačka jsem si přála letět letadlem, projet se na lodi po velké řece a zjistit, jak se cestuje ve spacím vagonu. To jsem však ještě nevěděla, že se mně toto všechno splní v osmdesátých letech minulého století.

Manžel, který pracoval v cukrovaru, byl vyhodnocen jako nejlepší pracovník podniku, který sdružoval celkem devět závodů. Jako odměnu dostal týdenní zájezd do SSSR - Moskvy a Leningradu. V tuto dobu zde bylo celkem 15 svazových republik. Jelikož poukaz byl pro dvě osoby, jela jsem s manželem a splnilo se mi moje tajné přání ze školních let ve svých osmatřiceti letech. Zájezd byl organizovaný CK s průvodkyní a uskutečnil se v roce 1980. Letadlem Tupolev jsme přistáli v Moskvě a autobus nás dovezl do hotelu, kde bylo naše první ubytování. Průvodkyně nám ukázala zajímavosti a historické památky v Moskvě. Jelikož manžel zde byl již po druhé, trochu si pamatoval některé obchody. Velmi zajímavý obchod byl s masem a drůbeží. Drůbež byla vystavená nevykuchaná, ale zbavená peří. Mně se zdálo, že tam ta kuřata leží již delší dobu, protože měnila svoji barvu. Na hácích byly půlky vepřového nebo hovězího dobytka. Kupující neměl možnost si vybrat, co by chtěl. Půlka se dala na řeznický špalek a začala se sekat od hlavy. V této době se maso kupovalo ve větším množství. Zakoupené maso si každý zákazník zabalil sám do papíru, který si utrhl z role, která byla u dveří prodejny.

Co mě však uchvátilo, bylo metro, které mělo několik pater. Nevím, do kterého patra jsme sjížděli, ale na hodinkách uběhlo 6 minut. Velmi zajímavá byla prohlídka Kremlu s vystaveným největším zvonem a dělem na světě. Dny strávené v Moskvě rychle uběhly a my nasedáme do letadla, směr Leningrad. Zde bylo podle mě daleko více historických památek včetně Ermitáže a vzácných budov. Kdo navštívil Leningrad, jistě si nedal ujít plavbu lodí Raketa po řece Něvě. Nezapomenutelný zážitek z této plavby je rozjezd a dojezd tohoto plavidla, které se vlastně vznáší a klouže po hladině. Další, co člověk nevidí tak často, je otevírání mostů o půlnoci tak, aby mohly velké lodě proplout Leningradem a pokračovat v další plavbě. Každému návštěvníkovi doporučuji tuto zajímavost vidět na vlastní oči. Jelikož se blížil odlet do Prahy, začali jsme shánět nějaké dárky pro naše děti, včetně malého přenosného televizoru, který však na našem území nefungoval, byl nastaven na jiné pásmo.

Nejvíce radosti u dětí bylo z cukrovinek a elektronických hraček, které u nás nebyly k dostání. Dlouho je bavila hra – Jen počkej zajíci, která těžko sháněla v SSSR.

Během tohoto zájezdu jsem si všimla, že ženy zastávaly všechny mužské práce a muži byli jako lokajové v hotelích, nebo měli lehčí sedavé zaměstnání. Potrpěli si na uniformy s mnoha vyznamenáními a odznaky. Nebylo nic divného, když jsem viděla ženy na lešení provádějící zednické práce nebo při asfaltování silnic apod. Na rozdíl od tohoto jsem neviděla žádnou ženu s kočárkem na procházce. S odstupem času jsem zjistila, že není všechno pravda, to, co nám tisk, televize a rozhlas předkládal. Na tento zájezd ráda vzpomínám, jelikož se mně splnila dvě moje přání. To poslední, jízda ve spacích vagonech, se splnilo o dva roky později. Závod, ve kterém manžel pracoval, pro zaměstnance a rodinné příslušníky zajistil dvoudenní zájezd do Kyjeva. Jízdu do toho ukrajinského hlavního města jsme absolvovali ve spacích vagonech. Vlak byl vypraven z Prahy, my jsme nastupovali v Brně. Každé kupé bylo pro čtyři osoby a každý vagon měl svoji „děžurnou“. Podle nás taková průvodčí. Obyčejně ženy spaly dole, muži nahoře. Z vlaku nebylo nic vidět, kolem trati bylo pusto a nádraží byla velmi malá, skromná a neosvětlená. Náš vlak nikde nezastavoval, až v cílové stanici Kyjev. V Kyjevě jsem obdivovala překrásné svítící a hrající fontány. Ráda na tyto zájezdy vzpomínám již proto, že se tam asi už nikdy nepodívám. Zůstanou jenom vzpomínky a fotografie...

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10