Chovají se k sobě vaše děti „jako pes a kočka“? Nebo jsou to nejlepší kamarádi? Pravděpodobně jak kdy. Sourozenecké vztahy mohou být komplikované, to určitě ví řada z vás i z vlastní zkušenosti. Co tedy můžeme udělat pro to, aby spolu naše děti vycházely co nejlépe? Především bychom se jejich vzájemným vztahům měli snažit porozumět. Co nejvíce ovlivňuje vztahy našich dětí?

1. Věkový rozdíl – pokud nemáte dvojčata (troj, čtyř...:-) ) Vždy bylo starší dítě po určitou dobu zvyklé na roli jedináčka. Nového sourozence proto často bere jako „nevítanou konkurenci“. Věnují-li však rodiče i ostatní členové rodiny zvýšenou pozornost i staršímu dítěti, hravě si na situaci zvykne.
2. Žárlivost – hýbe nejen dětskými vztahy, ale často (přiznejme si to) i vztahy mezi dospělými! Vždy můžeme najít něco, co má někdo druhý a my ne. Mezi klasické bolístky tohoto typu u dětí patří dvojice argumentů: „On je malý a může všechno,“ a „On je velký a může všechno“. Těžko se dětem vysvětluje, jaký je rozdíl mezi pětiletým a dvanáctiletým sourozencem...
3. Různá pozornost okolí – to je vážný problém a děti jsou na něj velice citlivé! Někdy se prostě věnujete více jednomu než druhému (stačí, když je jedno dítě nachlazené, jde do první třídy, případně má nějakou „aktuální“ bolístku). Přece nebudeme svůj čas s dětmi měřit stopkami, že? Někdy však skutečně rodiče, případně ostatní členové rodiny, přistupují ke každému z dětí jinak – teta si prostě více rozumí s holčičkami, strejda si spíš pohraje s osmiletým klukem než s batoletem, bratranec vyhledává sestřenici, která je mu věkově (a rozumově) blíže.
4. Povahy dětí – pochází sice ze „stejného“ hnízda, ale jejich duše, náladovost, aktivita, zájmy, rozumové schopnosti – to vše se může velmi odlišovat. Dbejme tedy na to, abychom k dětem přistupovali skutečně individuálně a hlavně se vyhněme větám ve stylu: „Tedy čím to je, to Honzíkovi to šlo ve škole samo!“
5. Dětské boje – smiřme se s tím, že jsou normální. Pochopitelně do určité míry, kterou nesmí děti překročit! Sourozenci se perou, hádají, dělají si naschvály... Proč? Většinou spolu (ať už dobrovolně nebo nedobrovolně) tráví poměrně dost času a navíc v rodině mají podobné postavení. (Malý Tonda se pravděpodobně jen tak nepustí pěstmi do tatínka, ale do brášky – to je jiná...) Určitě jste si také všimli častého jevu, kdy se oba sourozenci velmi rychle smíří a postaví na jednu stranu v okamžiku, kdy do jejich souboje vpadne rodič a začne situaci řešit. A to je přece ten nejlepší důkaz, že to mezi nimi ve skutečnosti klape. :-)

Když budeme mít pocit, že se naše děti snad nemají ani trochu rády, vzpomeňme si na vlastní dětství. Zamkla vás sestra v pokoji? Nasypali jste jí do jídla celou pepřenku? Počmárali jste její knížku? A přesto jste se měli (alespoň většinou) rádi, že?

agrant - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10