Zakázaná romance ala Stmívání, mínus upíři plus andělé

Becca Fitzpatricková - Zavržený

Nora je sedmnáctiletá dívka, slušňačka, která ještě nenarazila na kluka, který by ji zaujal, která se dobře učí, a které před rokem zavraždili otce. Patch je přitažlivý, možná nebezpečný, s velkou kopou tajemství. A je tu něco, kvůli čemu krouží kolem Nory a provokuje ji.

Přiznám se, že po zkušenostech se Školou noci, ve které jsem postrádala ducha, jsem k další knize pro náctileté přistupovala s určitým despektem a ještě na straně osmdesát, jsem měla nepříjemný pocit, že jsem knihu raději neměla ani otvírat. Jenže něco mi říkalo, že strana osmdesát není tak moc, když vezmu v potaz, že má kniha velké okraje a dosti velké řádkování. Přiznám se, že mi i trochu vadila tvrdá „luxusní“ vazba. Mnohokrát už jsem si stěžovala, že mé oblíbené fantasy knihy jsou vydávány jako paperbacky, které vyvolávají dojem, že se jedná o odpočinkovou literaturu bez větší umělecké hodnoty, což v mnoha případech rozhodně neplatí. Jenže Zavržený svým přebalem naopak vyvolává zbytečná očekávání.

Počáteční oťukávání hlavních hrdinů mě trochu otravovalo, ale když už se mezi nimi konečně začalo něco dít, fungovalo to. Fungovalo to dokonce skvěle. V tomhle okamžiku prostě musím přirovnávat ke Stmívání, protože v knize je hodně čitelný společný námět. Nořiny reakce jsou oproti Belliným normálnější. Když má pocit, že by ji Patch mohl ohrožovat, brání se, křičí, kope, kouše…  Patch také není takový dokonale otravný gentleman, jakým byl Edward. Ba právě naopak Noru neustále provokuje a shlíží na ni s ironickým úsměvem. Kniha ale není tak propracovaná, jako bylo Stmívání a ani postavy nejsou tak realistické. Romantickou linii doprovází docela zamotaná linie detektivní. Někdo ohrožuje Noru na životě. Nebo ne? A jedná se o jednoho člověka nebo víc? Je útočníkem vůbec člověk? Nebo existuje pouze v Nořině hlavě?

Přiznávám, že jsem knihu nakonec přečetla během jediné noci, a když jsem ji zavírala, dívala jsem se vyděšeně na budík, který ukazoval 3:34 ráno. Já prostě zbožňuji tyhle druhořadé romantické příběhy. A pokud tímto způsobem knihu vnímám, dokážu jí odpustit některé „kiksy“. Nemůžu snad ani říct, že by některá místa byla nelogická, spíše mi připadalo, že autorka zapomněla scénu dotáhnout dokonce, že si jí kus nechala sama pro sebe a s námi čtenáři se zapomněla podělit. Další chybkou jsem shledala fakt, že je Patch prezentován, jako nebezpečný a „polepšený špatňák“, ale ve skutečnosti se o něm nic moc špatného nedozvídáme, kromě jedné velké špatnosti, kterou plánuje, ale ta nepatří do minulosti. Na hraní kulečníku a paintballu nic moc špatného nevidím).

Pokud máte rádi harlequiny okořeněné napětím a superhrdinou s temnou minulostí, směle se do knihy pusťte.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10