Závist je strašná vlastnost

Nejsem žádná mladice. Poznala jsem za života hodně podpásovek, takže jsem se domnívala, že již znám téměř všechny stránky lidské povahy. Jak jsem ale zjistila, stále se musím učit být otrlá, protože v dnešním světě se závidí a nevraživost vyvolá snad každá banalita.

Sedím doma již od března, několik měsíců odkázaná na pomoc celé rodiny. Podotýkám, že bydlím ve vesničce, kde dávají lišky dobrou noc a není tu ani pošta, natož nějaký obchod. Pokud jsem se dostala vůbec někam, tak pouze na lékařské kontroly a ani ty bych bez dceřiny obětavosti nezvládla. První dva měsíce jsem se nedostala ani k počítači, tak, abych se úplně nezbláznila, přečetla jsem snad celou knihovnu. Později jsem se učila znovu chodit, takže jsem měla dost práce sama se sebou.

Po čase jsem si po večerech, při mé nespavosti, sedávala k počítači a objevila jsem Chytrou ženu. Snad více než třicet let, od mých mladických pokusů, jsem nikdy nic nenapsala. Výše uvedené stránky mě zaujaly a já využila nabídky na psaní článků. Nejvíce asi zaujal popis „Honba za Narozeninovým pokladem“. Sama jsem byla překvapena, že Chytrá žena můj příběh zveřejnila, ještě předtím jsem v rámci soutěže napsala zážitek „Výlet na Lešnou“, taky kupodivu zveřejněný.

Protože jsem se potřebovala zabývat něčím, co by odvedlo moji mysl od všech problémů a strastí, které mi život připravil, a abych úplně nezakrněla, začala jsem do redakce posílat příběhy své či mých známých. Moje psaní je velmi neumělé. Divím se, že si paní redaktorka dává tolik práce a moje články upravuje, aby byly vhodné k otištění.

Když jsem začala psát, zdaleka jsem netušila, že tolik mých článků bude publikováno, pro mě je to spíše způsob terapie, kdy se potřebuji vypořádat se všemi trampotami, které v současnosti postihují nejen mne, ale celou moji rodinu. Psaní mi umožňuje urovnat si myšlenky a úplně nezakrnět, neutápět se v sebelítosti.

Jaké však bylo moje překvapení, když byl otištěn můj pravdivý příběh. Tehdy jsem zjistila, že jsem napadena ženami, které tvrdily, že své články opisuji, dokonce uvedly časopis, o kterém ani nevím, že existuje.

Časopisy čtu minimálně, nemám peněz nazbyt, zde ve vesnici se ani neprodávají. Pokud se mi chce někdo skutečně zavděčit, koupí mi spíše nějakou dobrou knihu, nebo časopis z oblasti literatury záhad a faktů.

Marně přemýšlím, odkud se v těch ženách, které na můj článek reagovaly a křivě mě obvinily z opisování, bere tolik zloby a zášti. To bych opravdu nečekala, zejména od žen, které o mně vůbec nic neví, neznáme se. Netuším, k čemu tolik kritiky. Pokud se jim mé články nelíbí, nikdo je nenutí je číst.

Jistě diskuse je důležitá, měla by člověka obohatit a poučit, nikoli však být vedena konfrontačně ve snaze ublížit a znechutit další psaní. To bylo smyslem jejich příspěvků?

Tolik tehdy napadaný článek. Jde o můj vlastní příběh, nemohu zde uvést skutečná jména, to snad každý pochopí, ale moje rodina by mohla dosvědčit, že se skutečně udál, jenže takové věci přece nebudu řešit na stránkách čtení pro ženy. Vždyť většinu z nich tahle hloupá a záštiplná diskuse ani nezajímá.

Články, které píši, se skutečně udály buď přímo mé maličkosti nebo někomu z rodiny, či známým. Nejsem natolik nemorální, abych opisovala časopisy či Harlequiny, jak jsem byla osočena. Dokonce jedné z čtenářek ležím natolik v žaludku, že mi posílá urážlivé zprávy, že píši pouze pro body, a nemám otravovat lidi. Nějaké body jsou mi úplně ukradené, píši pro svůj dobrý pocit a těší mě reakce čtenářek, které mi napíší, že rády čtou moje články. Pak se necítím tak zbytečná.

Marně přemýšlím, co těm čtenářkám na mém psaní vadí. Vždyť určitě zdatně přispívají, dle počtu zlatých hvězdiček u jejich přezdívek. Já se dokonce ani neskrývám, skutečně jsem Zdeňka a to číslo je ročník mého narození.

Dokonce jsem napadána, že lidem vykám, nebyla jsem vychována na potkáni a obzvláště cizím lidem tykat, netykám ani svým tetám a strýcům, natož lidem, kteří nejsou mí přátelé nebo nejbližší rodina. Zkrátka nikdy netykám lidem, se kterými jsem husy nepásla. Vykání považuji za znak úcty, což je některým pisatelkám cizí, etiketa jim zřejmě nebyla vštěpena. Jsem prostě venkovanka, která se zřejmě narodila do jiné doby.

Vůbec netvrdím, že se podobné příběhy jako mně nemohly stát i někomu jinému, vždyť nežiji v tomto světě sama. Ale mnou uvedené a čtenářkami napadené příběhy se skutečně staly. Píši je v dobré víře, aby si lidé dávali pozor, komu dávají svoji důvěru, jindy aby se třeba pobavili.

Možná jsem ho mohla psát podrobněji, ale to by nebyl článek, ale román na pokračování.

Domnívala jsem se, že na stránky „Chytré ženy“ se chodí pobavit a poučit inteligentní a rozumné ženy. Dnes jsem zjistila, že jsem stále nepoučitelná naivka, která stále vidí v lidech to lepší, než se přesvědčí o opaku.

Nepochopila jsem tedy důvod těch výpadů. Mám přestat psát?

Zdenka58 - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete