V loňském roce jsem dostala dárek v podobě pobytu v maličkých, ale velmi příjemných a útulných lázních v Nimnici, nedaleko Púchova. Senzační bylo to, že se mnou byla dcera a tehdy 2,5 letá vnučka Jituška a půlroční Janička.

Velmi nám personál lázní vycházel ve všem vstříc, procedury nám pěkně navazovaly, do bazénu si mohla dcera brát Jitušku s sebou, v jídelně nás rozmazlovali a podstrkovali nám tolik dobrot, že se to nedalo ani sníst.
Jituška se stala hvězdou lázní a Janička miláčkem všech, protože za celý pobyt snad ani nezaplakala.

Bylo nádherné odpočívat a být obklopena těmi nejdražšími, které mám. Ale proč tento příběh vlastně píši...
Jednou z terapií byly návštěvy solné jeskyně. Při prvním sezení nám paní, která terapii provozovala, všechno vysvětlila a samozřejmě mluvila nejen o příznivých účincích, ale taky vysvětlovala, že sůl pochází z Mrtvého moře.
Po skončení relaxace, kdy nám obě děti krásně usnuly, takže nikoho nerušily, mi po cestě zpět do hotelu Jituška říkala: "Babičko, tady budeme chodit stále, protože z té jeskyně se určitě dostaneme do toho Mrtvého moře!"
Musím se přiznat, že jsem na chvíli ztratila řeč, jak tak malé dítě uvažuje a současně jsem musela přemýšlet, jak Jitušce vysvětlit, že to nebyla opravdová jeskyně.

Všechno správně pochopila a od té doby chodíme do solné jeskyně často, pochopitelně doma, kde je to ještě lepší, protože je u nás pro malé děti pískovišťátko, kde děti lopatičkami, formičkami a kýblíčky sůl víři, takže je účinek ještě efektivnější.

Škoda jen, že již nedostanu otázku, jak se dostat z jeskyně k moři.
Určitě příště pojedeme k moři, zažiji mnoho dalších zážitků s vnučkami, ale na tuto dovolenou nikdy nezapomenu.

Važme si toho, že si můžeme užít vývoje dětí a vnoučat, protože toto období nám proteče jako zrnka písku a již se nikdy nevrátí.