7 častých mýtů o výživě

Je vhodné vyřadit z jídelníčku lepek, mléko, palmový olej a veškerá éčka a je to vůbec možné? Diskuse o zdravé výživě jsou všudypřítomné, protichůdné a zaznívá v nich i spousta mýtů.

Mýtus č. 1: Jedovatý palmový olej

Palmový olej, čili olej získaný z oplodí palmy olejné, je momentálně mezi některými spotřebiteli považován takřka za jed a karcinogen.

Tento olej představuje levnou surovinu, která se přidává do velkého množství potravinářských výrobků jako náhrada za dražší tuky, například máslo. Najdeme ho tedy v sušenkách, pečivu, margarínech nebo se používá na smažení, a tak se dostává i například do bramborových lupínků.

Palmový olej obsahuje velké množství nasycených mastných kyselin, kterých má podle některých zdrojů i více než sádlo. Palmový olej obsahuje méně nasycených mastných kyselin než máslo či kokosový olej. Na druhou stranu, olivový i slunečnicový olej jsou na tom s obsahem nasycených mastných kyselin lépe. Výživovými hodnotami je palmový olej zcela průměrným rostlinným olejem, který rozhodně není kvůli přítomným nasyceným mastným kyselinám blahodárný, ale ani tak škodlivý, jak naznačují některé poplašné zprávy. Navíc ho kvůli jeho pevné konzistenci při pokojové teplotě není třeba dále ztužovat.

Škodlivost palmového oleje se týká hlavně vlivu jeho výroby na životní prostředí. Poptávka po laciném oleji, výsadba a pěstování olejných palem přispívají k devastaci pralesů a hubení ohrožených druhů zvířat. Nejvýraznějším symbolem drancování deštných pralesů kvůli palmám olejným jsou ohrožení indonéští orangutani, kteří kvůli rozšiřování plantáží přicházejí o svůj domov. I když má získávání palmového oleje ze všech tuků nejhorší dopady na životní prostředí, nemusí být výroba ostatních olejů stoprocentně ekologická.

Mýtus č. 2: Bezlepková dieta pro všechny

Je dobré vyřadit z jídelníčku lepek? Lepek je spojován se žaludečními a střevními obtížemi, někteří pak dokonce v lepku vidí příčinu autismu. Módní vlnu zájmu o bezlepkovou dietu spustila studie profesora Petera Gibsona, jenž zdánlivě potvrzovala lepek jako příčinu žaludečních obtíží i u jedinců, kteří nemají celiakii. Na konci loňského roku se však Gibson ke své studii vrátil a zjistil, že problém nespočívá v lepku, ale v obtížně stravitelných sacharidech typu FODMAP. Pod touto zkratkou se skrývají fermentované oligo-, di- a monosacharidy a polyoly, mezi které patří například fruktóza, laktóza či umělá sladidla sorbitol a xylitol. Omezením konzumace bílého pečiva sice spotřebitel minimalizuje velkou část zdrojů těchto sacharidů, ovšem zdaleka ne všechny. Vyřadit je kompletně z jídelníčku není příliš možné, protože se vyskytují i v ovoci a zelenině nebo luštěninách, tedy potravinách důležitých pro správnou výživu.

Vyhýbání se lepku určitě není pro člověka, který netrpí celiakií, nezbytné. Důležitá je vyvážená strava bohatá na vlákninu, kvalitní bílkoviny a neztužené tuky. Celiaci by se měli držet zvláště přirozeně bezlepkových potravin, jako jsou luštěniny, ořechy či například kukuřice, brambory či maso. Italská spotřebitelská organizace také doporučuje, aby se spotřebitelé při případných potížích poradili se svým lékařem. Příznaky, které se mohou zdát být celiakií, mohou být ve skutečnosti ulcerózní kolitidou či Crohnovou nemocí.

Mýtus č. 3: Dospělí by mléko neměli

Odmítá se tvrzení, že dospělý člověk by neměl pít mléko. Vyskytují se informace, že jeho konzumace vede k řídnutí kostí, onemocnění žaludku nebo dokonce vzniku nádorů. To však není podložené. Například Evropská onkologická společnost doporučuje mléko v obvyklém množství jako součást vyváženého jídelníčku. Je zdrojem vápníku, který je důležitý pro správný růst vlasů a nehtů. Pro dobré fungování ho potřebují i svaly. Kdo nepije mléko z etických důvodů, měl by najít jiný přirozený zdroj vápníku, jako je například špenát, mák, sezam, zelí či mandle.
 

Mýtus č.4: Všechna éčka škodí

Italové vyvrací i fámy, které se týkají takzvaných „éček“. Seznamy, které kolují po internetu a vydávají se například za vládní či lékařské oběžníky, totiž často míchají skutečně škodlivé látky s naprosto neškodnými. Naposledy se setkali s případem, kdy bylo mezi karcinogeny uvedeno i E330, tedy kyselina citronová, která se přirozeně vyskytuje v citrusových plodech. Při výrobě potravin je považována za bezpečnou a používá se jako regulátor kyselosti nebo antioxidant. Spolehlivost takových informací je tedy lepší si raději ověřit, například v naší databázi éček.

Mezi takzvané superpotraviny se řadí například goji, açaí, aronie, brusinky nebo i losos. Bývají jim připisovány preventivní účinky před rakovinou a nemocemi krevního oběhu, posilování imunity či detoxikace organismu. Konzumací těchto potravin spotřebitel nic nezkazí – jsou zdravé, rozhodně ale ne zázračné. Jejich potenciální účinky, které prozatím nebyly ověřeny na zvířatech ani na člověku, se opírají pouze o obsah vitamínů a minerálů.

U bobulí goji pak Evropská agentura pro bezpečnost potravin vysloveně zakázala používat reklamní tvrzení, že by jejich konzumace přispívala ke snižování hladiny cholesterolu, posilování imunitního systému nebo zabraňovala stárnutí. Laboratorní testy žádné z těchto tvrzení neprokázaly. Podle zpráv německé organizace bývají balení kustovnice čínské také často plná pesticidů.
 

Mýtus č. 6: Večer nejezte

Další z mýtů zakazuje jíst po sedmé hodině večerní, případně nabádá, aby se po této hodině spotřebitel již ani nedotýkal potravin bohatých na sacharidy, jako je pečivo, těstoviny či rýže. Zdaleka tolik nezáleží na tom, kdy člověk jí. Rozhodující je, jaký má kdo denní rytmus a fyzickou aktivitu. Mnohem důležitější než časy jídla je kvalita a celkové množství přijatých kalorií. To potvrzuje například i americká dietoložka Theresa Kinsellová. Podle jejích tvrzení však stále platí, že není vhodné vynechávat snídaně, protože deficit energie na počátku dne pak snadno vede k večernímu přejídání.
 

Mýtus č. 7: Rychlé hubnutí s koktejly

Módní detoxikační dietu, při níž spotřebitel konzumuje jen ovocné či zeleninové koktejly a smoothies, v současnosti propagují některé hollywoodské celebrity či bloggeři. Při takovéto dietě bývá příjem kalorií příliš nízký a navíc v tekuté podobě, kdy se živiny rychle dostanou do těla, mozek nestihne zpracovat informaci, že se člověk právě „najedl“. Dlouhodobé držení takového „detoxu“ způsobuje, že strávník má často hlad a nedostatek potřebných živin – dieta je obzvlášť chudá na bílkoviny nebo tuky. Hubnutí je tak sice rychlé, stejně rychle se ale dostaví jo-jo efekt. Kritizují se prodejci různých koktejlů, kteří si za denní várku účtují až 70 euro. Spotřebitel podle italské organizace udělá lépe, když se o vhodném dietním plánu poradí se svým lékařem.