Éčka v nápojích

Dodržujete správný pitný režim tím, že denně vypijete 2,5 až 3 litry tekutin, převážně neslazené pramenité, minerální či stolní vody bez bublinek, kterou sem tam prostřídáte bylinným, ovocným, slabým černým nebo zeleným čajem a ovocnými nebo zeleninovými džusy. Sladké limonády jsou pro vás tabu a černou kávu pijete s mírou. Co dobrého můžete pro své zdraví v rámci pitného režimu ještě udělat? Vzdát se nápojů, na jejichž obalu je „přeéčkováno“! I když jsou éčka, která neublíží, spousta z nich se na vašem zdraví může podepsat

Potravinářská aditiva

Hovorově se jim říká éčka, ovšem správně to jsou potravinářská aditiva neboli přídatné látky v potravinách, ať už umělé (vyráběné synteticky) nebo přírodní (získávané z přírodních surovin). Nepoužívají se samostatně, ale přidávají se do potravin – při jejich výrobě, balení, přepravě či skladování. Úkolem potravinářských aditiv je vylepšení některých vlastností potravin jako například prodloužení jejich trvanlivosti, zatraktivnění barvy nebo textury, zvýraznění chuti, snížení energetické hodnoty. Do nápojů se nejčastěji přidávají konzervanty, barviva a sladidla.

Konzervační látky brání množení škodlivých organizmů v potravině a prodlužují dobu její použitelnosti. Ještě donedávna byla spotřeba konzervantů ze strany výrobců potravin značně vysoká – v důsledku pohodlnějšího života s instantními pokrmy, polotovary a potravinami nekonečně dlouhé trvanlivosti. Dnes se konzervační látky přidávají do potravin v daleko menší míře a nahrazují se konzervačními výrobními technologiemi. Například nápoje, mléčné výrobky a některé dochucující potraviny jsou konzervovány tepelně.

Barviva se používají k dobarvení potravin, a to buď z důvodu dodání barvy ztracené úpravou, nebo z důvodu dodání barvy, kterou potravina přirozeně nemá. Většina spotřebitelů dá totiž přednost výrazně růžové šunce před tou bledou nebo zářivě oranžovému nápoji před přirozeně světlým.

• Barviva přidávaná do potravin jsou přírodní, přírodně identická nebo syntetická.

• Náhradní sladidla mají od podobné až po mnohonásobně vyšší sladivost než sacharóza.Na rozdíl od cukru působí v menší míře nepříznivě na tvorbu zubního kazu a jsou vhodná pro diabetiky. Některá však paradoxně zvyšují chuť k jídlu, mění chuť při tepelném zpracování, hořknou v ústech nebo zanechávají kovovou pachuť na jazyku. „Nyní je u nás k doslazování potravin nově povolena sukralóza, vyráběná ze sacharózy. Je šestsetkrát sladší než cukr, stabilnější než ostatní syntetická sladidla a nejsou u ní známy žádné nežádoucí účinky,“ vysvětluje Ing. Daniela Winklerová, vedoucí pracovní skupiny pro aditiva a speciální potraviny Státního zdravotního ústavu.
  

Značení přídatných látek

Dříve neexistovala povinnost uvádět přídatné látky na obalu výrobku. Pouze při použití barviv zákon předepisoval upozornění »Přibarveno« a při použití konzervačních látek upozornění »Chemicky konzervováno«. Situace se změnila až v roce 1997, kdy vyšel nový zákon o potravinách. Od té doby musí být potraviny balené ve výrobě označeny na obalu údajem o složení podle použitých surovin a přídatných látek. Přídatné látky musí být vyjmenovány v sestupném pořadí podle množství a označeny názvem látky nebo kódem E. Kód E zavedla Evropská unie s cílem poskytnout spotřebiteli informaci o tom, že obsažená přídatná látka je bezpečná. „Kód E znamená, že pokud je v potravině takto označená přídatná látka, je důkladně toxikologicky prozkoumána a schválena úřady pro použití do potravin,“ upřesňuje Ing. Winklerová ze Státního zdravotního ústavu a dodává: „tento záměr se však poněkud minul účinkem a označování kódem E je vnímáno spotřebiteli spíše negativně.“  

Bezpečnost éček

Potravinářská aditiva, která jsou v České republice povolena, se mohou do potravin přidávat pouze na základě jejich zdravotní nezávadnosti a za podmínek stanovených příslušnou vyhláškou. Kontrolou nad dodržováním těchto předpisů je pověřena Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Státní veterinární správa. „Používání přídatných látek je proto bezpečné a při dodržení stanovených limitních hodnot neohrožuje zdraví spotřebitelů,“ konstatuje Ing. Daniela Winklerová. Má to ale dva háčky, a tak i v případě éček platí, že méně je více. Pro každou přídatnou látku je určena přijatelná denní dávka, tedy takové množství, které by při denní konzumaci po celý život nemělo vést ke zdravotním rizikům. Většina potravinářských aditiv je však zkoušena pouze na zvířatech – některé látky mohou působit více na organizmus hlodavce než na organizmus člověka a naopak, některé nežádoucí účinky se nemusí při pokusech na zvířatech vůbec projevit. Při určování bezpečného množství dané látky se také většinou nepočítá s tím, že zároveň s touto látkou člověk zkonzumuje řadu dalších, jejichž účinky se mohou sčítat nebo i násobit.

Potravinářská aditiva jsou nejčastěji spojována s různými projevy připomínajícími alergie, s astmatickými záchvaty, průjmy, nevolnostmi a s řadou dalších okamžitých reakcí, ale také se vznikem nádorů nebo nepříznivým vlivem na reprodukci, vývoj plodu, pozornost a aktivitu dětí. Když už si tedy dáte nějakou tu sušenku, uzeninu nebo tavený sýr, kde se to éčky jenom hemží, nezapíjejte je dalšími éčky, ale třeba vodou naředěným džusem nebo nektarem.

Na druhou stranu, pod éčkem se mohou schovávat také vitamíny, které rozhodně nelze označit za škodlivé. Další přídatné látky se vyskytují v potravinách přirozeně (například kyselina citrónová v citrusových plodech), bez problémů se používají už dlouhou dobu a považují se tudíž za bezpečné. „Největší nebezpečí přídatných látek nespočívá ani tak v nich samotných jako v potravinách, v nichž se vyskytují. Aditiva často maskují laciné náhražky použité při výrobě potraviny a obvykle se vyskytují v trvanlivých potravinách s vysokým obsahem tuků, cukru, čistých škrobů a soli,“ varuje Ing. Winklerová.