Někteří zastánci této diety jdou dokonce ještě dál a tvrdí, že naše strava vysloveně škodí a je příčinou velké většiny civilizačních onemocnění. Paleolitickou dietu pak považují za návrat ke kořenům a jedinou vhodnou alternativu. Jako ve většině případů lze i v případě této diety označit některé myšlenky za přínosné, jiné za zcela absurdní.
Jde opravdu o novinku?
Pravěká nebo paleolitická dieta není rozhodně žádnou novinkou. Dokládá to například fakt, že v letošním roce vyšel v časopise Nutrition in Clinical Practice souhrnný článek, jehož název můžeme volně přeložit asi takto: Paleolitická výživa - dvacet pět let zkušeností. Autoři odkazují na články, které se na toto téma objevily již před pětadvaceti lety a konfrontují publikované závěry s léty zkušeností. Podívejme se na zásady a tvrzení „nové paleolitické diety“, na její jednotlivé složky i její dopad na zdraví člověka.
Strava člověka lovce - sběrače
„Tělo paleolitického člověka přijímalo stravu zásadně čerstvou, plnou vitaminů a minerálních látek, bohatou na energii. Dnes všichni jíme průmyslově zpracované potraviny, jež naše tělo spíš zatěžují, než aby mu existenci usnadňovaly a dodávaly mu pro život důležitou, dobře využitelnou energii.“
Celá dieta (slibující kromě zdraví i štíhlost) vychází z předpokladu, že zatímco se naše genetická výbava v posledních deseti tisících letech prakticky nezměnila, naše strava prošla zejména v posledních dvou stoletích velmi zásadní změnou. Autoři odkazují na stravu člověka lovce - sběrače a srovnávají ji se stravou moderního člověka. Je nutno podotknout, že v mnohém s nimi můžeme souhlasit, bohužel s doporučeními týkajícími se například konzumace syrového masa souhlasit nelze, a to nejen z hlediska hygienického.
Jednotlivé složky paleo diety
1. Bílkoviny
„Paleolitická dieta vychází z faktu, že dnes má každý druhý alergii na mléko a mléčné bakterie. V jídelníčku striktních vyznavačů pravěké diety je proto nenajdete, nicméně pokud vám vyhovují a cítíte se po nich dobře, neodpírejte si je. A pozor, zaměřit byste se měli například v případě sýrů na ty s alespoň 50 procenty tuku!“
Zásadním problémem paleo diety je doporučování velmi vysoké konzumace masa bez ohledu na jeho tučnost. A to je první kámen úrazu: zvýšená konzumace červeného tučného masa se dnes spojuje nejen s rizikem zvýšené hladiny cholesterolu a nadváhy, ale také se zvýšeným rizikem diabetu 2. typu. Podíl živočišných a rostlinných bílkovin se pohybuje při této dietě v hodnotách kolem 70 : 30. To samo o sobě ještě není zásadním problémem. Ten tkví v tom, že celkový podíl bílkovin na celkovém příjmu energie přesahuje 35 %, což je dvakrát více, než se uvádí v doporučeních zaměřených na prevenci civilizačních chorob. Tento vysoký podíl nejenže zvyšuje riziko rozvoje diabetu 2. typu, ale vede rovněž k dlouhodobému přetěžování ledvin. Doporučované množství bílkovin ve stravě by bylo přijatelné jen pro zcela zdravé jedince, kteří velmi intenzivně sportují, a to minimálně 1,5 hodiny denně po většinu dní v týdnu, což je v české populaci velmi řídký jev.
Díky těmto a podobným doporučením se výrazně zvyšuje příjem nasycených mastných kyselin, které nacházíme právě v živočišných tucích (maso-sádlo, mléko-máslo, tučné sýry) a které zejména v případě velmi tučných sýrů zvyšují riziko srdečně cévních onemocnění cestou zvýšené hladiny cholesterolu. Paradoxem je, že původní strava lovce-sběrače obsahovala podstatně méně červeného masa, zato daleko více ryb, většina tuků byla z rostlinných semen, nikoli z masa. Je tedy zásadní rozdíl mezi „pravou“ paleo dietou a dietou, která je dnes jako „paleo“ prezentována.
2. Tuky a mastné kyseliny
Dnešní paleo dieta, jak jsem se již zmínil, neomezuje konzumaci ani masa (jakkoliv tučného), ani tučných mléčných výrobků. To přináší rizika zvýšené konzumace nasycených mastných kyselin. Tím, že nejsou nijak omezovány, mohou tuky v moderní paleo dietě tvořit až 40 % energetického příjmu. Navíc jde zejména o tuky živočišné, které obsahují nasycené mastné kyseliny s negativním působením na zdraví zejména srdečně-cévního systému.
Přitom pokud se podíváme do prací, které na základě archeologických poznatků sledovaly složení stravy, zjistíme, že energie z tuků u pravěkého člověka tvořila sice cca 20-40 % v závislosti na ročním období, ale že většinu tuků tvořily tuky rostlinné, tedy tuky z rostlinných semen, ořechů apod.
Dalším důležitým zdrojem tuků byly ryby! Takže žádné červené maso – ale ořechy, semínka a ryby! Nezní vám to povědomě? Nejde vlastně o doporučení, která prezentují skuteční odborníci na výživu při každé příležitosti?
3. Sacharidy
V zásadním rozporu jsou doporučení týkající se obilovin. „Nová paleo dieta“ se k nim staví přibližně takto: „Na obilniny a další zdroje sacharidů si náš organismus zvyká pouhých deset tisíc let a vědci si stojí za tím, že se tělo na novou stravu stále ještě nestihlo dostatečně adaptovat, a proto je tolik potravinových alergií, zejména celiakie! Paleolitická strava umožní jako mávnutím kouzelného proutku zbavit se potravinových alergií, zapomenete brzy na ekzémy, civilizační choroby, únavu, samozřejmě se zbavíte nadváhy, potěšíte tedy svůj kloubní preparát, ale také metabolismus, který si po náročném zpracovávání sacharidů odpočine.“
To samozřejmě není pravda, obiloviny nepředstavují žádný problém (s výjimkou osob s alergiemi na lepek). Podle posledních poznatků nejsou příčinou potravinových alergií samotné potraviny, ale to, že malé děti vyrůstají ve velmi čistém prostředí, a tak se jejich imunitní systém „startuje“ vlivem potravin a nikoliv klasických nečistot.
Plusy a mínusy paleo diety
Moderní paleo dieta si bohužel z pravé pravěké diety vybírá jen některé zásady a bohužel ne ty zrovna vhodné. Omezení mléčných výrobků, případně podpora konzumace velmi tučných sýrů, doporučení neomezovat konzumaci masa bez ohledu na množství tuku, to jsou zásady, s nimiž nelze souhlasit a které navíc neodpovídají původní pravěké stravě. Ta totiž obsahovala maso zejména ve formě ryb, červené maso tvořilo jen malou část.
Pozitivním prvkem paleo diety je důraz na konzumaci čerstvých a nezpracovaných potravin, vyřazení polotovarů, uzenin a podpora konzumace zeleniny a ovoce, ořechů a tedy rostlinných olejů. Celkově vysoký podíl tuků a bílkovin ve stravě předpokládá velmi intenzivní a pravidelnou pohybovou aktivitu. Obávám se nicméně, že právě tento fakt není během diety dostatečně doporučován a zdůrazňován.