Moje problémy začaly, když mi bylo 41 let. Pociťovala jsem tlaky za očima a velké otoky víček. Proto jsem si hned ráno po probuzení začala na oči dávat studené obklady, ale vůbec to nepomáhalo. Bolení hlavy mě provázelo každý den, stejně tak otoky víček. V této době jsem chodila do práce a musím přiznat, že všechny tyto problémy mně byly velice na obtíž. Kolegyně v práci mi říkaly, že se moc prohlížím, že mám špatnou kosmetiku. Tu jsem přestala používat, ale problémy neustupovaly a nikdo na mně nepoznal žádné viditelné změny.
Byla jsem zvyklá hodně sportovat. Hrála jsem volejbal a chodila na aerobik, kde jsem však v té době začala pociťovat problémy s klouby, velkou únavu a neustálé bolení hlavy. Veškeré sportovní aktivity jsem proto v 46 let musela vzdát. Moji přátelé a známí na mě žádné změny nepoznali, jen to, že jsem měla opuchlé oči. Pouze mému příteli se zdálo, že se mi zvětšily rty a nos. Moje problémy se však neustále zhoršovaly (hlavně bolesti hlavy a tlaky za očima), proto mě obvodní lékařka odeslala na vyšetření na alergologii, absolvovala jsem také vyšetření ledvin a CT mozku. Všechny výsledky byly negativní.
Říkala jsem si, že to není možné. Nemohla jsem tomu uvěřit… To byl také jeden z důvodů, proč jsem zašla na vyšetření nosních dutin. Lékař opět zkonstatoval, že můj zdravotní stav je naprosto v pořádku. Protože mě ale znal, řekl, že jsem se „nějak změnila“. Odeslal mě proto na rentgen, kde se potvrdily jeho obavy, a hned poté k neuroložce. Následovalo vyšetření na magnetické rezonanci ve FN Brno-Bohunice, které potvrdilo adenom hypofýzy o velikosti
25 mm. Byla zjištěna velká hormonální aktivita a známky akromegalie.
Na začátku září 2000 mě operovali lékaři na neurochirurgii FN Brno-Bohunice. Odstranili mi adenom hypofýzy a začala jsem užívat kortikoidy. Byla jsem pět dní v umělém spánku, než mě po operaci začali probouzet. Cítila jsem se však velmi dobře. Byl to úžasný pocit, že mě po takové dlouhé době konečně nebolela hlava.
Po 14 dnech mě převezli do nemocnice v Kyjově, kde bydlím. Pamatuji si, že jsem tehdy byla schopná vypít neskutečně velké množství vody (až 14 litrů za den). Lékaři mi však řekli, že se to někdy stává a začala jsem užívat nové léky. Pravidelně jsem chodila na kontrolyk endokrinologovi ve svém bydlišti. Asi po třech měsících mi provedl kontrolní laboratorní vyšetření. Bohužel byla zjištěna recidiva.
Lékař mě vzhledem k složitosti případu odeslal přímo na 3. interní kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde jsem byla hospitalizována. Znovu se provádělo laboratorní vyšetření, jež potvrdilo velkou hormonální aktivitu a projevy akromegalie. Opakovalo se vyšetření na magnetické rezonanci a musela jsem na další operaci, tentokrát byl použit Leksellův gama nůž. Byla jsem léčena kortikoidy a od roku 2003 jsem docházela každé čtyři týdny na injekce. Jednalo se o velmi drahou léčbu, kterou jsem absolvovala celkem 6 let. Dodnes se léčím u pana profesora Krška na 3. interní klinice VFN. Užívám nadále kortikoidy, avšak bolesti kloubů přetrvávají.
Budoucnost ve znamení naděje
Akromegalie je závažné onemocnění postihující celý organismus. Je pro něj typická zvýšená nemocnost a úmrtnost v porovnání s běžnou populací, která jde na vrub postižení kardiovaskulárního systému (nemoci srdce a cév). Onemocnění pacienta velmi zatěžuje jak z hlediska kosmetického, tak z důvodu řady obtíží a funkčních omezení. Pokud je stanovena diagnóza akromegalie včas a léčba je úspěšná, je prognóza pacientů příznivá. U těžkých forem a v případech, kdy není možné dostupnými metodami onemocnění včas vyléčit, akromegalie významně zhoršuje kvalitu života a končí až invaliditou.
Je proto nutné usilovat o včasnou diagnostiku a záchyt pacientů s akromegalií. To vyžaduje poměrně velké úsilí a informovanost co nejširšího spektra lékařů různých odborností. Součástí této snahy je i program „Zlepšení záchytu pacientů s akromegalií“.
Zdroj: Akromegalie.cz
Autor, odborná spolupráce: prof. MUDr. Michal Kršek, CSc., 3. interní klinika-klinika endokrinologie a metabolismu, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze