Léčba nespavosti včera a dnes

První pomoc z přírody

Nespavost nebyla hlavním steskem našich předků. Svůj život přizpůsobili přirozeným rytmům světla a tmy. A při jejich vysoké fyzické aktivitě se spánek ohlásil sám. Pokud někoho v důsledku prožitých traumat nespavost postihla, sáhlo se nejčastěji po makovicích. Účinky jejich šťávy s obsahem opia jsou známy nejméně 2000 let. Problémem těchto přírodních přípravků bylo, že na jejich účinky se přišlo pouhou – byť dlouhou – zkušeností. Ale jak přesně působí, natož jak velká je potřebná dávka, která léčí, ale nezabije, se nevědělo. Mnozí se tak po běžně používaném makovém odvaru už neprobrali. Proti takovému léčení – jen podle zkušenosti, a ne na základě znalostí – protestoval ve 2.–3. st. n. l. Galenos a v 15. st. Paracelsus.

Dary laboratoře

Jednou z prvních uměle připravených organických látek byl chloralhydrát. Ukázalo se, že po podání navodí velmi rychle hluboký, osvěžující spánek. Ale protože poškozoval játra a podával se jako klyzma (klystýr), příliš se neujal a nahradily jej jiné léky. Ve 30. letech šlo o barbituráty. Dnes je znají spíš čtenáři detektivek. Vysoká dávka těchto léků způsobí selhání dechového centra a oběhu. Nižší, ale trvale podávané dávky vyvolávaly těžké závislosti.

 

Hity 20. století

V 50. letech se proslavil jako sedativum a hypnotikum brom. Zvláště ve východní části Evropy, pro zvěsti, že se dával vojákům pro zklidnění jejich sexuálních tužeb. Jako hypnotikum působil jen ve vysokých dávkách, které už hraničily s toxickými. Dalším milníkem na cestě za lepším spánkem byly benzodiazepiny. V 60. letech byly velkým hitem. Jenže se ukázalo, že vyvolávají závislost a poškozují paměť. Používají se dodnes, ale nikoli k navození spánku.

Současnost je ve znamení hypnotik, která ovlivňují stejný receptor jako benzodiazepiny, ale na jiném místě. V blízké budoucnosti snad bude možné široce využívat hypnotikum tělu vlastní – melatonin.