Žehlička

Koupila jsem si nové šaty. Vybrala jsem si je v internetovém obchodě. Konečně mi dorazil balíček domů a netrpělivě jsem ho rozbalila. Šaty mi padly, jako by byly šité právě na mě, a moc se mi líbily.

Vyprala jsem je a chtěla v nich druhý den vyrazit do zaměstnání. Jenže byly zmuchlané a potřebovaly přežehlit. Již několik let téměř nežehlím. Snažím se prádlo prát a věšet šetrně tak, aby to nebylo nutné, ale tady bylo potřeba udělat výjimku. Umělý materiál šatů byl rychle hladký. Poté, když už jsem chtěla žehličku vypnout, jsem si všimla, že ještě v jednom místě by chtěly malinko uhladit. Žehlička byla ale už příliš horká, což jsem si neuvědomila, a vytvořila mi na hrudi velký spálený flek. Takto jsem ven nemohla. A tak jsem si vzala druhý den do práce šaty jiné.

Po návratu domů mě trápilo, co mám se šaty udělat. Sama jsem ručními pracemi absolutně nepolíbená, a tak jsem si neuměla sama poradit. Nikoho, kdo šije, také neznám, a tak jsem spálené šaty odnesla do místní provozovny, kterou má místní švadlena. Při současných cenách ručních prací bych se na opravu vykašlala, kdyby to nebyly úplně nové šaty a tolik mi neslušely.

Paní si věděla rady a našila mi na šaty nakonec malou kapsičku. Štěstí bylo, že spálenina byla na hrudi v místě, kde kapsička nevadila. Oprava sice nebyla levná, mohla jsem ale šaty nosit jak ven, tak do zaměstnání. A také jsem tak učinila. Šaty jsem si hodně oblíbila a vždy po jejich vyprání jsem myslela na to, že nesmím při jejich žehlení spěchat a musím mít žehličku rozehřátou jen lehce na silon. A tak šaty plnily svou funkci a já byla spokojená.

Nedávno byl zase jeden z tropických dní a já se vydala na nákupy. Chodila jsem po obchodech, na sobě měla ony opravené šaty, a libovala si, jak je chladivý materiál šatů příjemný na tělo. Bylo neskutečné vedro, a tak jsem se stavila na zmrzlinu. Poté, bylo pravé poledne, jsem se zastavila na místě vystaveném přímému slunci, abych si malinko odpočinula. Rozhlédla jsem se kolem sebe, a přitom se opřela svou zadní částí o rozpálené kovové zábradlí. Brzy mě probrala bolest v zadní části. Zábradlí bylo tak rozpálené, že pálilo i přes šaty. V tu chvíli jsem si uvědomila, že šaty, které mám na sobě, jsou z umělého materiálu. S obavou jsem dlaní přejela svou zadnici. Látka byla nezvykle hrbolatá, a jak jsem později doma zjistila, opět spálená. Spálenina byla natolik viditelná, že nešla přehlédnout. Co s tím? Na hruď se dala přišít kapsička, co ale s tímto místem? Sem kapsu určitě neumístím. Už jsem si šaty netroufla obléknout ven, a tak zůstaly jen jako mé domácí oblečení.

Kdykoli si ale šaty obléknu, vzpomenu si na to, kolik stály, kolik jsem dala za našití kapsičky a jak málo jsem je nosila. A už opravdu nežehlím! Je lepší vyjít ven malinko pomačkaná, než spálená na troud…

Osov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete