Po návratu domů mě trápilo, co mám se šaty udělat. Sama jsem ručními pracemi absolutně nepolíbená, a tak jsem si neuměla sama poradit. Nikoho, kdo šije, také neznám, a tak jsem spálené šaty odnesla do místní provozovny, kterou má místní švadlena. Při současných cenách ručních prací bych se na opravu vykašlala, kdyby to nebyly úplně nové šaty a tolik mi neslušely.
Paní si věděla rady a našila mi na šaty nakonec malou kapsičku. Štěstí bylo, že spálenina byla na hrudi v místě, kde kapsička nevadila. Oprava sice nebyla levná, mohla jsem ale šaty nosit jak ven, tak do zaměstnání. A také jsem tak učinila. Šaty jsem si hodně oblíbila a vždy po jejich vyprání jsem myslela na to, že nesmím při jejich žehlení spěchat a musím mít žehličku rozehřátou jen lehce na silon. A tak šaty plnily svou funkci a já byla spokojená.
Nedávno byl zase jeden z tropických dní a já se vydala na nákupy. Chodila jsem po obchodech, na sobě měla ony opravené šaty, a libovala si, jak je chladivý materiál šatů příjemný na tělo. Bylo neskutečné vedro, a tak jsem se stavila na zmrzlinu. Poté, bylo pravé poledne, jsem se zastavila na místě vystaveném přímému slunci, abych si malinko odpočinula. Rozhlédla jsem se kolem sebe, a přitom se opřela svou zadní částí o rozpálené kovové zábradlí. Brzy mě probrala bolest v zadní části. Zábradlí bylo tak rozpálené, že pálilo i přes šaty. V tu chvíli jsem si uvědomila, že šaty, které mám na sobě, jsou z umělého materiálu. S obavou jsem dlaní přejela svou zadnici. Látka byla nezvykle hrbolatá, a jak jsem později doma zjistila, opět spálená. Spálenina byla natolik viditelná, že nešla přehlédnout. Co s tím? Na hruď se dala přišít kapsička, co ale s tímto místem? Sem kapsu určitě neumístím. Už jsem si šaty netroufla obléknout ven, a tak zůstaly jen jako mé domácí oblečení.
Kdykoli si ale šaty obléknu, vzpomenu si na to, kolik stály, kolik jsem dala za našití kapsičky a jak málo jsem je nosila. A už opravdu nežehlím! Je lepší vyjít ven malinko pomačkaná, než spálená na troud…
ChytráŽena.cz