Květina Vánoc - Vánoční hvězda
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025
Vánočka - nejoblíbenější recepty
Často mi lidé říkají, že jsem optimista. Já to o sobě tvrdím taky. Někdy mám ale chvíle, kdy mám pocit, že mi bliká "palivová kontrolka". Být optimista je totiž někdy náramně náročný. A doufám, že mi tu každý promine, když začnu malinko fňukat ...
Když jsem dostudovala střední školu a úspěšně jsem odmaturovala, plánovala jsem si spoustu věcí, měla své touhy, přání a cíle. Nakonec jsem odsunula svoje ambice studovat "vejšku", nebo odjet do Ameriky studovat a přišla láska. Láska jako trám. Nic mi nechybělo, měla jsem skvělou práci, a skvělého chlapa po boku, který mě miloval ... Měla jsem být spokojená a šťastná, plná optimismu a radosti . Jenže vždycky mi šlo více o druhé lidi, kterým jsem pomáhala ...
Byla jsem zatraceně dobrá, dokud šlo o pomoc ostatním, ale jakmile jsem měla pomoci sama sobě, byla jsem v háji. Neuměla jsem se mít ráda, neuměla jsem si sama sebe vážit, i když mi ostatní říkali, že jsem jim pomohla zachránit vztah , soudnost...
Proč to píšu? Protože se cítím momentálně skvěle a jsem šťastná a plná optimismu, za který může spousta lidí v mém okolí, protože mi otevřeli oči a já se změnila. Začala jsem sebe i ostatní vnímat docela jinak. Nehledám nešvary svého života, ale chci si život užívat a prožívat ho naplno se vším co denně přináší. Nebudu se trápit a kazit si život "kamarádkou" Mirkou, která se chlubí, že se bude vdávat, a pomlouvá mě, že já se nikdy nevdám. Nebudu se trápit "kamarádkou" Michaelou, která mě pomlouvá, že jsem tlustá. Ať jsem tlustá, tenká, černovlasá nebo vegetariánka tak mám spoustu bezva milých lidí ve svém okolí včetně mého milovaného Oldy, kteří mě mají rádi, a já jsem jim za to moc vděčná.
Zjistila jsem, že je v pořádku mít se ráda. Ano, jsem mobilní sběrna depresí pro své okolí, ale to jsem prostě já. Neumím se zavřít před lidským trápením, ať už jakkoli malicherným nebo velkým a drastickým. Ale nezměnila bych ani vteřinu svého života. Poskytuju úlevu a radost druhým, to je smysl mé existence. Přišla jsem na to. Ale už nezapomínám na sebe. I když mám občas depresivní "probliky", jako například včera večer, zase se seberu a jdu dál. Prostě to jsem já. Pramen optimismu a zábavy pro všechny. I pro sebe.
Chtěla bych využít možnosti poděkovat člověku mně více než milému, osůbce mně hodně blízké, která mi hodně pomohla, a mám ji moc a moc ráda. Alí díky :-)
Lindita – čtenářka
ChytráŽena.cz
