Zkracování…

Mám moc ráda film Postřižiny. Nevynechám ani jednu reprízu. Hlavně se mi zamlouvá ta část, ve které si paní Vašáryová veze své vlasy na nosiči kola!

Tato zima byla nadmíru dlouhá, studená a ponurá. První záblesky sluníčka ukázaly přívětivou tvář jara a my se vydali s našim mazlíčkem Mikym do psího salonu upravit kožíšek. Když jsme jej po hodině vyzvedávali, vypadal ve svých skoro 10 letech  jako štěňátko…

Vzala jsem si jeho nový střih jako inspiraci a zašla do kadeřnictví nechat si trochu zkrátit a upravit vlasy. Vždy jsem je měla delší nebo polodlouhé. Zatrnulo mi, už když kadeřnice brala do ruky „ořezávátko“  jaké jsem před více jak 20 lety používala na své „nebohé„ děti. To bylo vždy řevu kolem stříhání. Typ, který použila sice byl nebolestivý, ovšem když jsem otevřela oči, nestačila jsem se divit. Vypadala jsem jako dikobraz. To, co přečuhovalo, přibrala paní ořezávátkem až k hlavě. Výsledek zkracování mě pořádně vyděsil. Nepoznaly mě ani sousedky a dcera mi po návratu z práce suše sdělila: "Mamí, ty vypadáš jako nějaká cizí paní!" Manžel pronesl něco o hořícím chroští a já setřela první slzičku. Na druhý den to bylo ještě horší, dikouš nešel učesat a jen s půl lahví laku jsem byla schopna dát hlavu do tvaru, abych mohla vylézt mezi lidi.

No co, počkám až torzo mého účesu doroste, hodím na to melír, snad si na změnu mého image rodina zvykne.

A na  velkolepé zkracování se budu raději dívat jen u televize. Kdypak zase budou dávat můj oblíbený film?

Bertice – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10