Kožichy, kožešinové výrobky a oděv z kůže bývá často kritizován ochránci přírody. Se zvířaty na farmách nebývá podle ekologů eticky zacházeno, některá jsou podle nich i týrána. Milovníkům přírody také vadí zabíjení divokých zvířat jen kvůli jejich kůži a upozorňují na materiály, které pravou kožešinu imitují a mají mnohdy stejné hřejivé vlastnosti.

Kožešinové výrobky jsou oblíbené dnes nejen u žen a i Česká republika má ve výrobě tohoto zboží dlouholetou tradici. Obchody s kožichy jsou houfně navštěvovány cizinci a i domácí spotřebitelé sledují výprodeje, aby si za zvýhodněnou cenu bundu, kabát, čepici, nebo tašku a boty, pořídili. Ceny tohoto tovaru bývají vysoké, věci jsou navíc specifické na údržbu. Už i internetové obchody kožešinové zboží nabízejí a najdou se i tací spotřebitelé, kteří za nákupy jezdí do zemí, kde se tyto jinak velmi oblíbené věci koupí levněji. Mezi exkluzivní a velmi drahé oblečení patří to, které je ušito z kůží mláďat.

Některé modelky odmítají nosit na předváděcích molech oblečení z kožešin a chtějí upozornit na možnosti, které dnes průmyslová výroba dává a tedy i na látky, které kožichy imitují. Některé celebrity se nechávají fotit s vyobrazením kůže divokých zvířat na vlastním těle a chtějí tak veřejnost šokovat. Jsou i různé kampaně, které vybízejí veřejnost, aby tyto výrobky nekupovali. Fotografie lišek stažených z kůže, ale i jiných zvířat, najdete na webu a na plakátech vyvěšených na různých veřejných místech.

Na druhou stranu se vždy zvířata lovila a to nejen kvůli masu, ale také kvůli jejich kůži. Byla to základní potřeba Indiánů a dalších národů. Samozřejmě i Evropané dnes zvířata kvůli jejich kožichu běžně loví a velkou tradici má lov například v Rusku, USA, Kanadě a i jinde na světě. Na farmách se kvůli kožešinám chovají lišky, norci a další zvířata. Firmy jsou často pod palbou aktivistů, kterým vadí malé klece, způsoby usmrcování a stres, jemuž jsou zvířata vystavena. Ve volné přírodě jsou zabíjena zvířata i cizokrajná, mnohá jsou na hranici svého vyhubení a loví se například i tuleni.

Komerční lov tuleňů probíhá na rozsáhlém území ve velmi krátkém čase. To znamená, že aby lovci na této aktivitě dostatečně vydělali, musí v co nejkratším čase zabít co nejvíce tuleňů. Pravidlem lovu se tak stává rychlost, nikoliv humánnost. Pozorovatelé byli svědky mnoha krutostí - vláčením ještě živých tuleňů zavěšených na ostrých hácích po ledu počínaje a stahováním zraněných, ale ne zcela mrtvých tuleňů zaživa z kůže konče. I přes velký stupeň krutosti, nebývají tyto nezákonné aktivity většinou potrestány.

Kanadská vláda stanovovala v posledních 10 letech kvóty pro lov tuleňů několikanásobně vyšší, než vědci považují za únosné pro zachování druhu tuleně grónského. Lovci tuleňů navíc překračovali povolené kvóty a zabíjeli až o 20 000 zvířat více než bylo dovoleno v jednom roce. Vědci varují, že pokud se počty zabíjených zvířat nezmenší, bude populace tuleně grónského zbytečně ohrožena vyhynutím. Poskytla tomuto průmyslu mezi lety 1995 – 2000 přímé dotace ve výši 20 milionů dolarů včetně přímé finanční podpory lovců.

Podle nedávných průzkumů většina evropské veřejnosti opravdu s lovem tuleňů nesouhlasí. Dokonce ani většina Kanaďanů ne. Zákaz obchodu s tuleními výrobky v EU by pravděpodobně ovlivnil především komerční lov. V Kanadě bývá krutě zabito přibližně 300 000 tuleňů ročně. O zákazu by se v Evropském parlamentu mělo hlasovat počátkem dubna tohoto roku.

Zdroj: SOS

ZUZI
ChytráŽena.cz