„Když pacientům vyšetřujeme zuby pod mikroskopem, často vidíme u rozsáhlých amalgámových výplní prasklinky jdoucí strukturou zaplombovaného zubu. U větších prasklin pacientům doporučujeme výměnu amalgámové plomby za bílou fotokompozitní výplň, která narušený zub více stmelí, nepůsobí v něm jako klín a obecně je k zubům mnohem šetrnější,“ říká stomatolog. Včasnou výměnou výplní lze předejít podélným prasklinám zubů, které mohou někdy vést až k extrakci (vytažení) zubu.
V souvislosti s prasklinami zubů jsou bílé fotokompozitní výplně rozhodně dobrou prevencí, použití bílé plomby umožňuje zubaři odstranit pouze zubní tkáň zasaženou kazem. Naopak při přípravě zubu pro amalgámovou výplň je nutné zub odpreparovat více, aby plomba v zubu držela. Větším odvrtáním se ovšem zub dále oslabuje a tím pádem je náchylnější k prasknutí. Rozsáhlejší amalgámová výplň navíc v zubu působí jako kovový klín.
Pravděpodobnost prasknutí zubu je velká i tehdy, pokud se o zuby nestaráte, kazy neřešíte a plombu tudíž ani žádnou nemáte. I neošetřený velký kaz může být totiž příčinou fraktury zubu. Také proto by měl zubař při preventivních prohlídkách zhotovovat rentgenové skusové snímky, které umí odhalit malé a dokonce i skryté zubní kazy. „Ideální je také používat během vyšetření zubů pacienta operační mikroskop nebo lupové brýle, což zlepšuje diagnostiku zubních kazů,“ podotýká stomatolog Zubního centra Ořechovka.
Jak ochránit ohrožený mrtvý zub?
Podle odborníků praskají vůbec nejčastěji takzvané mrtvé zuby po endodontickém ošetření, při němž lékař odstraňuje nerv ze zubní dřeně a kořenových kanálků, které pak zaplňuje speciální výplní. Mrtvý zub velice rád praská, protože je mnohem křehčí a oslabenější než zdravý zub. Zejména zadní zuby od čtyřek dál je proto potřeba ošetřit ještě postendodonticky, tedy zhotovit na ně protetickou náhradu typu korunky nebo overlaye.
Fraktury mrtvých zubů bývají poměrně velké, a pokud zasahují hluboko, je nutné zub extrahovat (vytáhnout). Postendodontickým ošetřením můžete takové zbytečné ztrátě zubu předejít.
Další rizikové faktory? Dědičnost to není
Za prasklinami zubů určitě nehledejte genetiku, sklon k praskání zubů se nedědí, shodují se lékaři. Sám od sebe většinou nepraskne ani zub, který není něčím oslaben či nějakým způsobem přetížen.
Pokud už naprosto zdravý zub praskne, stane se tak v důsledku úrazu nebo po skousnutí něčeho extrémně tvrdého, jako je například kamínek v rýži nebo brok ve zvěřině. Praskliny může způsobovat i noční skřípání zubů (bruxismus), při kterém dochází k zatínání a přetěžování zubů během spánku. Proto také někteří lidé po nočním skřípání zuby popisují ranní citlivost zubů na skus. Pokud chce pacient trpící bruxismem zabránit poškozování zubů, případně i korunek či můstků, měl by si nechat zhotovit u zubního lékaře noční chránič zubů. Speciální chránič zubů by měli používat i sportovci, u kterých je riziko úrazu zubů, potažmo jejich prasknutí.
Zdroj, foto: Ořechovka