Alespoň pokud jde o zkoumání děr v zemi, ze kterých vyletuje hezký žlutočerně pruhovaný hmyz. Kolik již bylo v letních měsících vosami „popíchaných“ dospělých i dětí. Kdo není alergický, tomu jedno dvě vosí žihadla nic neudělají. Ale alergik, ten by měl vyhledat lékařskou pomoc. Podle lékařských statistik každoročně dokonce několik lidí na hmyzí bodnutí zemře!

Nebezpečné může být i žihadlo sršně. Ale na toho, tedy správně na tu sršeň, si člověk už dá větší pozor. Píchnout může i včelka, ale ta píchnutí nepřežije, žihadlo má zpětné háčky, takže se jí vytrhne celý aparát a uhyne. Proto také s píchnutím „váhá“. To vosa může píchnout i několikrát.

Pozor by si v letních dnech měli dát i majitelé zvědavých psů. Mohu uvést případ jedné kolegyně jejíž zvědavý krysařík nedal na varování paninky a strkal nos do díry, odkud vyletovaly vosy. Ty se vyrojily a několikrát fenku krysaříka bodly, a to pod ucho, do krku a do zádíček.

Jaká je první pomoc? Studená voda, octový obklad a v horším případě je nutné vyhledat veterinárního lékaře. I zvědavé kotě může být při zkoumání hmyzu píchnuto do nosu. Jde-li o včelku, je třeba odstranit žihadlo a postupovat v podstatě stejným způsobem.


Když se hovoří o hmyzím bodnutí, zpravidla se míní vosy, včely, sršně a trochu se zapomíná na čmeláky. Je tomu tak jistě proto, že lidí „popíchaných“ čmeláky je poskrovnu.

Čmeláci, tento populární hmyz, bývají považováni za dobromyslné a nikoli rychlé tvory, kteří ve volných chvílích hrají ve večerníčcích, či rádi zapózují fotografovi či malíři. A o nějakém žihadlu není ani řeči.

U nás žije řada druhů čmeláků, něco přes desítku. Asi nejčastější je čmelák zemní – Bombus terrestris. Všichni čmeláci jsou ale dost rychlí, vůbec ne pomalí, a vyfotografovat samičku sbírající pyl ke krmení potomstva není vůbec jednoduché. A o žihadlu je třeba se zmínit. Čmeláci žihadlo mají, stejně jako jim příbuzné včely, vosy nebo sršně. Na rozdíl od včel však bodnutí pro ně neznamená smrt, nemají na žihadle zpětné háčky jako ony, které vytrhnou celou jedovou žlázu.


I čmelák použije žihadla jen v ohrožení, tedy je-li s ním nešetrně manipulováno. Jed údajně není silný, nicméně případné píchnutí také zabolí a alergikovi může také způsobit problémy. Možná lze uvést, že podle některých pramenů může čmelák navíc i kousnout. Samozřejmě, živí se sáním nektaru z květů a má k tomu dlouhý sosák, ale má i poměrně silná kusadla. Žihadlo má samička i dělnice, sameček nikoli, ale laik je asi dokáže těžko rozeznat.



Takže nedotýkejte se ani čmeláků spadlých do vody holou rukou. Pokud zachránit, tak raději pomocí větévky či jiného předmětu.