Název knihy: Anežka Česká
Podtitul: Cesta lásky a víry hrdé Přemyslovny
Autorka: Hana Whitton
Nakladatelství: Alpress
Pevná s přebalem
Formát: 205 × 135 mm
Rok vydání: 2014
Počet stran: 294
Cena: 269 Kč

Anežka Přemyslovna a Jindřich, syn císaře Fridricha II., v sobě našli zalíbení. Vše nasvědčuje tomu, že jejich štěstí nic nestojí v cestě. Jenže zatímco Anežka se připravuje na roli královny, Jindřich podlehne kouzlu Markéty Babenberské a ožení se s ní. Záhy pochopí, jaké chyby se dopustil, a snaží se získat zpět lásku pokořené, přesto hrdé Přemyslovny.

O autorce knihy Anežka Česká:

Hana Whitton  (*1950 Praha) je překladatelka z angličtiny a populární spisovatelka.
Vystudovala obor čeština – angličtina na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích, které zakončila doktorátem, pracovala v nakladatelství a jako překladatelka. Po roce 1989 se podílela na založení jednoho z prvních soukromých nakladatelství. Přeložila více než šedesát knih. jsou mezi nimi tituly od Roalda Dahla, Johna Connollyho, Rosamunde Pilcherové, Tess Gerritsenové, Johna Meade Falknera a Anchee Minové.

V roce 2001 se provdala za Angličana Paula Whittona a od té doby žije poblíž Oxfordu. Svými fejetony o životě ve Velké Británii přispívala do Českého rozhlasu. V nakladatelství Alpress, vydala již celou řadu  historických románů, jak z české historie, I ze anglické.

V Zimní královně ztvárnila osud anglické princezny Alžběty, manželky Bedřicha Falckého. Ve svém druhém románu Anna Česká autorka popisuje příběh české princezny Anny, dcery Karla IV., která se provdala za anglického Richarda II. Titul Královnin nápadník - ve službách panenské královny čerpá z tématu nikdy neobjasněné smrti Amy Robsartové, ze které je obviňována například její sokyně v lásce královna Alžběta I.  atd.

Vedle spisovatelské, překladatelské a rozhlasové činnosti se Hana Whitton v současné době věnuje práci literární agentky, spolupracuje s řadou převážně akademických a univerzitních nakladatelství ze Spojených států a Velké Británie.

Ukázka z knihy Anežka Česká:

Anežka zvolna sestupovala po plochých stupních kamenného schodiště do hodovní síně. Tou majestátní chůzí kráčela nejen proto, že jí to přikazovala dvorská etiketa, v níž ji vychovali. Poněkud prošlapané schody starého paláce ji nutily k opatrnosti, neboť si na dnešní slavnostní večer obula nové střevíčky s hladkou, a tím pádem poměrně kluzkou podrážkou. V Doksanech odvykla těžkému bohatému rouchu, tam si oblíbila prosté oblečení, obvykle nějaký tmavý svrchní šat, který neměl daleko do hábitu řeholnic.
Dvorní dámy si vyměnily udivené pohledy, když se jejich paní Anežka probírala jednou truhlicí za druhou, neschopna vybrat si šaty na dnešní slavnostní večer.

S módou si předtím zrovna hlavu nelámala. „Vsadím se, že za nerozhodnost naší paní může ten pohledný pan Jindřich,“ šeptla za mušličkou růžové dlaně dvorní dáma Adelheid své družce paní Rozině.
„A proč by za to mohl, prosím tě?“ užasla Rozina.
„To je mi otázka,“ podivila se naoko Adelheid, celá šťastná, že může starší Rozinu poučit. „Proč si myslíš, že se asi do Prahy obtěžoval sám císař s urozenou rodinou? Jistě ne kvůli svatbě Kunhuty, i když je z rodu Štaufů. Ta mocenskou hru prohrála dříve, než ji začala, a může mluvit o štěstí, že se náš princ Václav zachoval jako skutečný rytíř a nezrušil zasnoubení. To kvůli paní Anežce sem Jeho císařská Milost přijela se synem, jak jinak. S Anežkou a Jindřichem mají jak císař, tak král Přemysl Otakar velké plány!“

„A jak tohle všechno víš, prosím tě?“ Rozina se nejprve opatrně rozhlédla, zda někdo nevyslechl tu řeč neuctivou nejen tím, že se Adelheid neobtěžovala správným titulováním členů královské a císařské rodiny. Teprve potom upřela na Adelheid pevný pohled. Rozinin manžel zastával u královského dvora vysoké postavení a jistě by o podobných záměrech věděl. A jistě by je před manželkou nesmlčel.

Adelheid polil ruměnec. Rychle sklopila oči. Měla na sebe zlost, že se nechala tak unést.
Císař Fridrich nezůstal své pověsti nic dlužen. Pověstný harém si s sebou sice nepřivezl, ale u pražského královského dvora už stačil navázat nejedno něžné přátelství s pohlednými paními. Mezi nimi i s Adelheid. Strávila s ním nejedno pozdní odpoledne, a proč to nepřiznat, i noc. Lesk císařského majestátu ji oslnil stejně jako drahocenné šperky, kterými císař nešetřil. To od něj se ve slabé chvíli dozvěděla, že pomýšlí na spojení Přemyslova rodu s tím svým. A svěřil se jí také, že mu jeho císařská choť nerozumí, což Adelheid zajímalo mnohem víc než nějaký chystaný politický sňatek. Nu jistě, na cestách ho doprovází a přijela s ním i sem do Prahy, ale je to pouze z povinnosti, protože si to žádá etiketa.

Mít tak po boku mladou svěží ženu, která by mu pomáhala sdílet náročné poslání císaře...
Adelheid se po Fridrichových slovech cítila v sedmém nebi a po nějakou dobu se zaobírala představou, že by tou mladou svěží ženou mohla být ona. Ale záhy se toho lákavého snu, byť nerada, vzdala. Fridrich byl jako ostatní muži a ona s nimi už měla značně neblahé zkušenosti. Proč však nevyužít jeho náklonnosti, pokud trvá, a netěšit se z ní?

„Ach, však to znáš! Jsou to možná všechno jen dvorské klepy,“ odbyla Rozinu ledabylým máchnutím štíhlé paže a zahleděla se na Anežku, která na vzdáleném konci komnaty s pomocí komorné vytáhla až ze samého dna truhlice purpurové svrchní roucho s bohatou zlatou výšivkou. Pro ně se posléze rozhodla a nyní toho litovala, protože to byl šat nesmírně těžký. Bohatě nařasenou sukni si navíc musela bez přestání nenápadně přidržovat, aby o ni neklopýtla. Byly to však krásné šaty a vyplatilo se pro tu krásu trošku trpět – neuniklo jí, že když nyní vešla do hodovní síně, spočinuly na ní s obdivem zraky všech přítomných. Císař Fridrich, který se nerudně snažil zapříst společenský rozhovor s manželkou Blankou Lancií, ustal uprostřed věty a měl co dělat, aby skryl dojem, jakým na něj Přemyslova dcera Anežka zapůsobila.

Tuto knihu Anežka Česká koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství Alpress.