V pořadu Ano, šéfe! s datem 29.10. 2012 se podíváme do restaurace Georgia. Zdeněk Pohlreich se projde českými luhy a háji, aby došel na kopec do restaurace Georgia v malebné vísce Slunečná kousek od České Lípy. Člověk by tu čekal českou hospůdku, ale ne jižanský restaurant.

Ovšem název podniku má své důvody. Po deseti letech vaření na jihu Spojených států se do své vlasti vrátil pan Rostislav Bachman. Nikdy by to prý neudělal, kdyby se mu nestýskalo po malé dceři, s jejíž matkou se rozešel. Skončilo to absurdně, maminka si našla nového partnera a odstěhovala se o 400 km dál, takže tatínek vidí dceru stejně tak dvakrát do roka.

Řízením osudu přišel k hezké hospůdce a řekl si, že tady bude pokračovat v přípravě pořádných steaků, jaké se naučil v Americe. I on si našel novou partnerku a zplodil syna, na kterého ale nemá téměř čas. Rostislav Bachman je totiž v hospodě od rána do večera a vyhlíží hosty, kteří nepřicházejí.

Jestli to bude takhle pokračovat, spíš se dočká exekutorů. S penězi mu zatím obětavě pomáhá partnerka, zdravotní sestra v nemocnici. Jak z toho začarovaného kruhu ven? Pomůže Rosťovi šéf Café Imperial?


Co prozradí jídelní lístek a ochutnávka? Jídelní bible má nesmyslné chody a její produkty jsou kvalitativně nevyrovnané. Dršťková je dobrá, žebra by si potřebovala déle poležet v marinádě. Chalupářská směs neurazí, ale není to žádné velké kuchařské umění.

„Jedna věc se tomu musí nechat: nesmrdí to chemií na sto honů a je vidět, že se někdo aspoň trochu snaží,“ říká šéf. Hrubě se mu ale nelíbí pokus o český dezert s italskými noky a mákem, stejně jako pokus o italské penne. Kuchyně v Rosťově příjemné restauraci je tak malá, že když přijde do hospody dvacet lidí, nastane „zásek“.

„Já jsem tady měl úplně jiný jídla, ale nakonec jsem zjistil, že chtěj ty český sračky, ty kaťáky, člověk se snaží jít naproti tomu trhu,“ prozrazuje bezradný kuchař. Je na nule, přitom ho vaření strašně baví a nic jiného dělat nechce. Jenže hosté chybějí i na náměstí v České Lípě, natož ve Slunečné…

„Restaurace, aby mohla fungovat v takovéhle lokalitě, tak to musí být totální bomba,“ myslí si Zdeněk Pohlreich v pořadu Ano, šéfe! s datem 29.10. 2012. Dva miliony, které si Rosťa přivezl z Ameriky, jsou pryč. Majitel si dokonce musel ještě půjčit, „protože měl růžové brýle“. „Chudák chlap, měl v Americe barák, loď, přijel sem a je vyhořelej jak Říšskej sněm, mrtvej, bez nápadu,“ lituje ho šéf a upozorňuje na to, že i takhle tvrdý umí být restaurační byznys.

Ty nemáš restaurant, pochop to! Ano, i to se dozvíme z úst Zdeňka Pohlreicha již 29.10. 2012. Zdeněk chce majitele přinutit k nějaké sebereflexi. Vezme ho před Georgii a snaží se mu před vývěsním štítem vysvětlit, že název podniku je nesmyslný. „Ty nejseš restaurační typ, nejseš na to moc oblečenej, ten interiér je hospůdka.

A na tom není vůbec nic špatnýho…“ Zapracuje na jeho prezentaci. „Vždyť celá reklama je jedna velká lež, spolupracuj trochu,“ vyzývá k nápaditějším nápisům na venkovní tabuli. „Budeme muset vyřešit tvoji otvírací dobu,“ vidí jako další důležitý úkol šéf. Je nutné vařit obědy, když skoro nikdo nepřijde?

Když stojí tolik nervů, tolik času, energie, Rosťovy i té elektrické, a přitom nevydělávají? „Chodíš sem od rána do večera jako soumar, od pondělí do neděle. Ve čtvrtek toho máš po krk a v pátek a v sobotu, kdy by i na takovéhle vesnici mohl být nějakej kšeft, tak už jsi úplně vyřízenej,“ má šéf starost o Rosťovo zdraví i rodinný život. „Vař normálně po sousedsku.“ Šéf Rostislava opakovaně vybízí, ať zapomene na restaurant a na Georgii.

Ukáže mu, jak servírovat a prodat jídlo, aby vypadalo vábně, a ne jako z fast foodu. Rosťa totiž není zrovna žádný food stylista. „Když si sem sednu a ty mi dáš kus dobře udělanýho masa, dobrou polévku, pořádnej řízek, tak to prostě stačí. Všichni chcete bejt světový a ve výsledku jste všichni stejný. Proč máš tři polívky na meníčku? Udělej jednu, ale ta musí zvonit!“

Jak dopadne sázka s kamarádem? „Bosá hlava“ totiž musí mýt nádobí, když se Rostislav Bachman přihlásí do Ano, šéfe! Dorazí, bude to potřeba… V hospodě, kde host vypadá jako zázrak, se budou dít věci. Na zátěžový den je v lokále naplánovaná zábava. Zdeněk si přiveze svůj vercajk, “protože s těma kudlama, co tam má on, by se upižlal k smrti.“ A zatímco z kuchyně se ozývá staccato kuchyňského nože, poznává Rosťovu partnerku, dámu, která to v Georgii drží při životě.

Nastane večer opravdu wonderful life? Rosťovi to jde skoro lépe u mikrofonu, když Zdeňkovi zpívá slavný Armstrongův song, než v kuchyni. Tam mu pěkně ujíždějí nervy. Co na ukřičeného kuchaře prozradilo pár zvědů? Že je Rosťa cholerický a není vždy úplně vstřícný… „Není ani tak důležitý, co je pravda, ale bohužel to, že ty lidi mají chuť to o tobě říct. Dobrá pověst je v hospodským byznysu strašně důležitá,“ upozorňuje ho šéf.

Rosťa se prý neumí přetvařovat. „Ale i přetvářka k restauračnímu byznysu nepochybně patří,“ usadí ho Zdeněk. Servírka si myslí, že si její šéf moc bere to, co o něm říkají ostatní. Považuje ho za „pohodového cholerika“. Co dostane pan Bachman za úkol, než se šéf vrátí? Sehnat někoho na nádobí, zlehčit menu a udělat ceny. A trošku si odpočinout… Jak dopadne návrat? Přiletí do Georgie aspoň jedna hvězdička?