Lidská těla dokáží přímo neuvěřitelné věci. Naši předci to věděli a nijak je to nepřekvapovalo, uměli totiž svým tělům naslouchat a věnovali jim daleko více pozornosti než my. „Moderní“ člověk (tím myslím člověka dnešní doby) o tělo pečuje jaksi povrchně – relaxační sprchové gely, pěnivé koupele, hydratační krémy, peeling, masáž... To všechno je moc hezké, příjemné a jistě také prospěšné, ale měli bychom se naučit svým tělům rozumět. Jak? Zejména pozorovat jejich reakce na podněty. A právě toto v sobě vlastně shrnuje pojem biofeedback.
Pomocí důkladného vnímání i těch nejmenších změn můžeme odhalit to, co nám prospívá či naopak. Přitom většinou se jedná skutečně o minimální rozdíly, které vnímáme spíše podvědomě a naším úkolem by tedy mělo být převést tyto signály do vědomého stavu. Vysvětlíme si to na příkladu. Schválně volím klasický případ, se kterým se setkal snad každý. Celý den jíte různá jídla a večer vám není dobře. Z kterého pokrmu to však může být? Snažíte se na to přijít. Když si představíte svou snídani, oběd či večeři, je vše v pořádku.
Ale když se vám vybaví pomazánka, kterou jste si dali ke svačině, málem se vám obrátí žaludek. Bingo, najednou prostě „víte“, že pachatelem byla právě tato pomazánka! A máme biofeedback na světě. :-) Toto je skutečně až banálně prostý příklad, naše těla nám však obdobně vysílají zprávy téměř o všem, akorát s ještě mnohem menší intenzitou. Každý z nás je schopen tyto signály registrovat, ale ne všichni to umíme. Lze se to naučit tréninkem – prostě tak, že se pokusíte soustředit. Tyto miniaturní změny mají také své empirické hodnoty, lze je tedy změřit a to nejčastěji jako téměř přehlédnutelné rozdíly v tělesné teplotě, tlaku krve, elektrickém odporu kůže, svalovém napětí, míře pocení a podobně.
K čemu nám biofeedback může být prospěšný? No, to je přece zřejmé: můžeme díky němu zjistit, co nám prospívá, a také můžeme tento proces použít obráceně a vůlí se pokusit nastolit si optimální podmínky (tlak, tep, ...) ve chvíli, kdy tomu situace nepřeje, a tím se dostat „do pohody“. Toho však lze docílit pouze cvikem. Stejného postupu se využívá například u nemocí, které se zhoršují při stresových situacích – například při astmatu. V akutním záchvatu je pacientovi doporučeno myslet na příjemné nestresující věci – například slunný den na pláži – a pomalé hluboké dýchání. Naše těla pracují pro nás, snaží se nám pomáhat, stačí jim naslouchat a řídit se vlastními pocity.
Agrant – čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz