Borůvky, zimolez a borůvkový pes

Nastává borůvkový čas. To je čas, kdy uzrávají ty modroučké zdravé plody plné vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek. Ty lesní jsou bohaté na karoten, vitamin C, tanin, třísloviny, antokyany a železo. Pro močopudný účinek a díky taninu údajně působí preventivně proti rakovině prostaty.

Tradičně se také osvědčují při průjmech a střevních potížích, snižují hladinu cholesterolu v krvi, posilují imunitu, prospívají sliznicím. Borůvky dokáží podstatně zlepšit vidění za špatných světelných podmínek, uleví očím unaveným od počítače. Jsou vhodné i pro diabetiky, protože mírně snižují hladinu cukru v krvi. A podobný účinek má dokonce i čaj z lístků.

Dnes už většina z nás ví, že borůvky si lze vypěstovat i na zahrádce. Tzv. kanadská borůvka, správně zimolez (neboli zimolez kanadský) je nenápadná rostlinka, která se vyznačuje několika neuvěřitelnými vlastnostmi. Nevadí mu mráz kolem 40 stupňů pod nulou, první květy se na něm objevují už v únoru a plody sklidíte v půlce května. Ale jsou i odrůdy, které plodí až po těch lesních. Záleží jen na Vás, jaký druh si vyberete. Vlastně to ale žádná borůvka není – jen ji barvou a chutí plodů připomíná.

Zimolez pochází z východní Sibiře. Tam roste v tundře, na rašeliništích i v močálech. Díky své odolnosti je to velmi nenáročná rostlinka, která nemá velké požadavky na kvalitu ani kyselost půdy. Roste na téměř jakémkoliv podkladu – důležité je jen to, aby dostal hodně vody. Vzhledem k tomu, že do našeho prostředí nepatří, nechutná žádným škůdcům a také ho téměř nenapadají choroby. Jen pozor na špačky! Před těmi ho ochráníte sítěmi nebo starou vyřazenou záclonou, přehozenou přes keřík. Bobule zimolezu jsou nesmírně zdravé. Obsahují velké množství vitaminů C, P a B, jsou bohaté na minerály jako hořčík, vápník nebo fosfor a mají výborné léčivé účinky. Mají skvělé antibakteriální a močopudné účinky. Doporučují se například na arteriosklerózu a také pomáhají při krvácení.

Borůvková sezona mi připomněla tuto příhodu. Tenkrát jsem měla svého prvního psa, světle zlatého křížence Dastyho. Vypravili jsme se na borůvky a Dasty nás samozřejmě doprovázel. Vyzbrojení kyblíky jsme vyjeli brzy ráno na své oblíbené místo. Celý den jsme se věnovali sběru drobných modrých plodů, syn si hrál v okolí a Dastík běhal kolem. Dasty mimo jiné miloval borůvky, proto si také lehal do borůvčí, kde pojídal modré kuličky.

K večeru jsme se vraceli na vlak a naše ruce, pusy, ale i oblečení bylo důkazem naší celodenní činnosti. Ale i náš pes měl na sobě fialové fleky. Vypadal jak zvláštní dalmatin s fialovými fleky, ty ovšem na zlatavé srsti měly zvláštní odstín. Večer jsme se vykoupali, vše jsme vyprali a umyla jsem i Dastíka. Tomu ovšem fleky nepustily. Proto jsme několik následujících dní chodili s flekatým psem. Tomu to ale nevadilo. Jen jsme vzbuzovali údiv lidí, kteří nás potkali. Dokonce se nás pár lidí ptalo, co to máme za zvláštní rasu psa. Můj přítel, šprýmař, si pohotově vymyslel vzácnou rasu „Whortleberry teriér“. Odvodil ji jednoduše z anglického názvu pro borůvku. Ono to ale zabralo. Proto postupně začal líčit kolemjdoucím, jak je tento nepatrný pejsek vzácný. Vymyslel si dokonce, že v celé Evropě jsou pouze dva exempláře tohoto plemene, jeho cena se blíží 100 000 korun, pes je velice inteligentní a vzácný. A ono to zabralo. Dokonce jsme jednoho dne potkali pána, který si pohotově začal milého Dastíka fotit, požádal nás o kontakt i o možnost zprostředkování koupě štěněte. Byl nadšen nafialovělými fleky, hladil Dastíka a ten mu pohotově podával pac.Tak se stalo, že jsme vyjeli na borůvky s obyčejným oříškem a vrátili se s převzácným psem tajemného plemene. Když po pár dnech, kdy jsme jezdili s Dastym plavat na přehradu, skvrny zmizely, Dastymu to bylo jedno, ale přítel byl upřímně a nefalšovaně smutný.

Dnes mám černého psa Bena a také jezdíme na borůvky. Ovšem na Benovi borůvkové skvrny nejsou vidět...