Ráda bych napsala jeden příběh, který zažila před lety má mamka.

     Má maminka pracovala celý život v PNS. Kdo by nevěděl, co ta zkratka znamenala, byla to Poštovní novinová služba. Ta zahrnovala novinové stánky, které kdysi nebyly v soukromém vlastnictví. Ze začátku byla mamka normální řadovou prodavačkou, po letech se vypracovala na funkci vedoucí. Práce se jí líbila, měla ráda kontakt s lidmi a měla přehled o všech titulech. Nutno podotknout, že jich tehdy nebylo tolik, ale mnohé z nich byly o to zajímavější. Jen když si vzpomenu na humoristický Dikobraz, který mi mamka odkládala také pro mou profesorku na střední škole, musím se usmát. Tehdy mamka pracovala v jednom malém, útulném novinovém stánku na kraji města, kde jsme bydleli. Nebylo to příliš frekventované místo. Na ranní směně byla spousta práce, lidé chodili do práce a kupovali si noviny, ale při odpolední sem sotva zavítal nějaký zákazník. Její stálá kolegyně byla na mateřské dovolené, zastupovala ji mladičká brigádnice. Ten týden měla odpolední směnu, tudíž neměla moc práce. Přesto mamku ten den něco táhlo, aby brigádnici navštívila a nenápadně zkontrolovala. Vyrazila proto na kontrolu spojenou s vycházkou do okolí.
    
Mamka přicházela ke stánku a už z dálky polohlasně nadávala. Co to tam ta holka dělá? I toho ojedinělého zákazníka musí odradit příšerný kravál vycházející z malého kazeťáčku uvnitř stánku. Kolikrát jí říkala, že je v práci od toho, aby obsluhovala zákazníky, a ne pořádala veřejnou diskotéku? Odhodlaně přišla blíž a viděla, že okénko budky zeje prázdnotou. Kde ta holka lítá? Každý, kdo sem přijde, si může okénkem vytáhnout, co se mu zlíbí. Vzniklé manko pak, ať se to člověku líbí, nebo ne, budou muset zaplatit obě pracovnice. Mamka chtěla zavolat dovnitř boudy, v tom randálu by ji ale nikdo nemohl slyšet. Proto místo toho obešla boudu, ještě, že si sebou vzala pracovní klíče, a snažila se dostat dovnitř. Stánek byl ale zamčený zevnitř a klíč zůstal v zámku...

Co se mohlo stát? Snad to není nic vážného? Jak se v tu chvíli zachovat? Mamce se honily hlavou scénáře katastrofických filmů, hororové scény z kin i články z denního tisku, z černé kroniky. Nakonec se mamka pokusila dostat do stánku okénkem. Šlo to těžce, okénko takového stánku bylo hodně malé i pro útlou postavu a mamka byla vždy kus ženské. Nakonec uvízla v půli cesty. Rozhlížela se kolem, zaklíněná v miniaturním okénku a přemýšlela, jak se vysvobodit. V tu chvíli zahlédla pod pultem kotník a spodní část nohy mladé brigádnice. Propána! Je snad mrtvá? Omdlela? Mamka v tu chvíli zpanikařila a zavolala záchranku. Nemohla mladé kolegyni nijak pomoci, kolem nebyli zrovna žádní lidé, proto se alespoň snažila dostat zpět na zem, odkud přišla.

To už ale přijíždělo vozidlo záchranné služby. Saniťák mrkl na zaklíněnou mamku, trošku ji potáhl a mamka se mohla opět postavit na nohy. Společně pak bušili na dveře stánku. Když už se chystal jeden z mužů, že vyrazí dveře stánku, hudba ztichla, dveře se otevřely a mamka i posádka sanitky uviděli mladou brigádnici, zdravou, rudou ve tvářích. Rozkurážněná mamka vrazila dovnitř, aby zjistila, co se děje. Za dveřmi stánku narazila na neznámého mladíka. I on byl rudý ve tvářích. V tu chvíli mamce vše došlo: Léto, mladá si přivedla mladého, nebylo co dělat,... oni se tam v tom randálu milovali!

     Nakonec se tomu všichni, až na brigádnici, zasmáli. Brigádnici totiž brzy vyrazili a mamka byla ráda, že jí ve stánku neudělala manko a nadšeně vítala svou stálou kolegyni vracející se po mateřské zpět do práce.