Naučná stezka: Cesta kolem Světa

Bylo krásné slunečné dubnové ráno a my jsme se vydali s manželem po naučné stezce kolem třeboňského rybníka Svět.

Něco o rybníku samotném. Byl vybudován v letech 1571-1573 Jakubem Krčínem z Jelčan.

Při stavbě rybníka bylo obyvatelstvo Svinenského předměstí přestěhováno do nově vzniklého předměstí Břilického. Jejich stávající domy byly zatopeny. Lidé se bouřili, ale Krčínovo dílo bylo završeno. Jakub Krčín proto tehdy rybník pojmenoval Nevděk. Teprve později se ujal název Svět. Dnešní rybník Svět má rozlohu 201 ha, obvod měří 10 km a hráz 1,5 km. Stezka prochází Chráněnou krajinnou oblastí Třeboňsko, která byla vyhlášena r. 1979.

Naším výchozím bodem byl lázeňský park. Pokračovali jsme úzkou pěšinou po břehu rybníka. Zde je krajina jako vystřižená ze staré doby. Louky a obdělaná pole jsou od sebe odděleny mezemi. Meze mají v zemědělské krajině velký ekologický význam. Remízky skýtají úkryt zajícům /několik jsme jich vyplašili/, bažantům, koroptvím /ty jsem zde viděla po několika letech/, ale i srncům. Nad rybníkem je možno spatřit různé druhy ptáků. Vyskytuje se zde opět ve větším počtu orel mořský, kulíšek nejmenší, v rákosí hnízdí chráněný dravec moták pochop, volavky popelavé a spousty dalších ptačích druhů. Hladinu rybníka brázdí lyska černá, roháč velký, kachna divoká /moc divoká ale není, spousty kachen běhají po břehu a lidí se nebojí/, polák velký, chocholačka, ale i labuť bílá. Viděli jsme kapry, kteří vyskakovali nad stříbrnou hladinu rybníka, ale je zde možno spatřit i sumce, štiky, amury, okouny, candáty a tolstolobiky. Pojednou jsem zahlédla, jak se něco blíží těsně pod hladinou ke břehu. Po delším čekání se u břehu vynořila z vody hlavička ondatry pižmové. Když mě zahlédla, zmizela a už jsem se jí nedočkala. Je to velice plaché, ale šikovné zvířátko. Na břehu v rákosí mají ondatry vybudované hrady z orobince a rákosu, z nichž vedou jakési tunely přímo do vody. Rákos a orobinec pokrývá převážnou část břehů rybníka.

Prošli jsme podél břehu až jsme se dostali lesní pěšinou k mokřadlům a rašeliništím. Zde se vyskytují různé bahenní rostliny, např.kosatec vodní, ďáblík bahenní, stulík žlutý, velmi rozšířená je borovice blatka. Toto území je nutno procházet po vyznačených stezkách a dřevěných lávkách. To už jsme se dostali ke kanálu se slatinou. Léčivá slatina se těží 3 km jihovýchodně od Třeboně. Těžbu provádějí rypadla z velkých jam, které při těžbě zůstávají zavodněny. Potrubím je slatina dopravována do lázní Aurora. Použitá slatina se vede zpět do vytěžených jam, stálé sycení vodou a mokřadní vegetace obnovují postupně strukturu a její léčivé vlastnosti.

Pokračovali jsme dále lesní pěšinou až k rybníku Dolní Zlatník, který slouží k chovu plůdků kapra a k přechovávání kaprů ročků přes zimu. Zde je také bohatá fauna i flora. Vyskytuje se tu v hojné míře vydra říční, kachna hlahol, rak potoční, čolek, skokan zelený, ptáček ledňáček a jiné. Viděli jsme mohutné vydří stavby. A to už jsme přicházeli Ke Spolskému mlýnu s kapličkou.

Spolský mlýn byl postaven r. 1861. Později k mlýnu byla přistavěna pila. Zdejší mlynář nechal vybudovat kapličku zasvěcenou Panně Marii, aby pomohla k uzdravení těžce nemocné mlynářky. Jak to dopadlo, nevím. V roce 1965 byly provedeny v okolí mlýna meliorace a tím byl provoz mlýna uzavřen – nebyla voda. Zůstala zde pouze pila a manipulační sklad, kde byl v době, kdy jsme tudy procházeli, velice čilý pracovní ruch. Lesem, z velké části borovicovým, jsme se dostali k samotě Odměny. Tento název proto, že pozemek, na kterém stojí dnes několik budov, spíše statků, dostali za odměnu lidé, kteří museli odejít ze svých domů při budování rybníka Svět. Prolíná se zde lidová architektura třeboňská, ale i rakouská. Kolem stavení jsou louky a lesy. Při naší návštěvě jsme mohli pozorovat pasoucí se srnky a zajíce. Také jsme opět uviděli hladinu rybníka. Úsekem mezi lukami jsme se dostali k dalšímu chovnému rybníku Cirkvičnému a pokračovali podél břehu rybníka Svět, kde jsme objevili loděnice, jachtařský klub, tenisové kurty a chatovou oblast.

Další naší zastávkou byla obec Domanín, kde se uprostřed malého hřbitůvku nachází kostelík sv. Jiljí. Od roku 1784-1876 byl kostel rodinnou hrobkou Schwarzenberků. V polovině 19. století rozhodla kněžna Eleonora ze Schwarzenberku o výstavbě nového důstojného místa posledního odpočinku příslušníků rodu. Sama se však dostavění hrobky nedočkala. Schwarzenberská hrobka byla postavena uprostřed nádherného parku v novogotickém slohu. Stavbu navrhl knížecí stavitel Damasius Deworetzký. Prvky stavby jsou podobné jako na zámku Hluboká. Zajímavostí je, že zde nebylo při stavbě použito kamene ani malty. Zdivo je z cihel pálených v cihelně zřízené na břehu Opatovického rybníka. Do vlhké omítky z několik let hašeného vápna, sádry, říčního písku a vodního skla byla vytvořena struktura kamene pomocí husích brků a kartáčů z rákosu. Stavba je skutečně nádherná. Uvnitř hrobky je kaple. Kapli zdobí socha Zmrtvýchvstání Ježíše Krista a postříbřená lampa věčného světla, posázená onyxy. Pod úrovní země je vlastní krypta. V kryptě spočívá 26 příslušníků schwarzenberské rodiny. Těla jsou nabalzamována a uložena ve dvojitých rakvích. Vnitřní jsou měděné a vnější zinkové. Poslední pohřeb se zde uskutečnil v r. 1939. I když krypta s ostatky patří k majetku rodiny, hrobka patří státu, což já vůbec nechápu. Hrobka je veřejně přístupná, ale my jsme měli smůlu, přišli jsme k ní v době poslední dopolední prohlídky. Odtud jsme pokračovali parkem až na hráz rybníka Svět. Zde jsme viděli skladování ryb v sádkách U sv. Vojtěcha a svůj výlet jsme zakončili u Šustova pomníku, který znázorňuje Jana Jakuba Krčína z Jelčan. Kousek od pomníku je přístav, odkud vyplouvají výletní lodě na projížďku po hladině rybníka. V letních měsících je rybník využíván k rekreačním účelům a vodním sportům, ale i k sportovnímu rybaření. Každoročně na podzim vydává při výlovu rybník své bohatství v podobě převážně Třeboňského kapra, ale i jiných druhů ryb. Tímto jsme zakončili krásnou procházku kolem Světa.

Macizaj – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete