Šumavou po rovině: kolem Vchynicko-Tetovského kanálu

Šumava, to jsou především hory, ale i zde lze najít trasy na převýšení nenáročné. Takovou je např. stezka kolem Vchynicko-Tetovského kanálu jižně od obce Srní. Kromě pohybu v krásné přírodě nás seznámí s technickým umem našich předků.

Začátek tohoto plavebního kanálu se nachází mezi Modravou a Antýglem. Je zde zřízeno parkoviště a řeku zde přechází, v roce 2001 u příležitosti 200.výročí kanálu opravený, hrablový most (foto č. 01). Tyto hrable, zvané též rechle (rechen = něm. hrábě, hrabat) zachycovaly plavené dříví a směrovaly jej do umělého kanálu.

Pohodlná, 12 km trasa vedoucí podél kanálu od "rechlí" do Mechova (Mosau) spolu s naučnou stezkou s informačními tabulemi je vhodná jak pro pěší, tak cyklisty, vede téměř po rovině a dá se bez problémů projet i s kočárkem.

A jak to bylo se zdejšími plavebními kanály?

Díky prozíravosti tehdejších majitelů panství a díky umu lesního inženýra a vodního technika Josefa Rosenauera byl v roce 1789-93 vybudován Schwarzenberský plavební kanál, který umožnil dostat šumavské dřevo na rakouský trh. Ale i Praha se potýkala s nedostatkem dřeva, takže v následujících letech ing. Rosenauer přesvědčil svého chlebodárce, aby zakoupil pozemky na prášilském panství, kde se o podobném projektu zatím jen uvažovalo.

A tak se v letech 1799-1801 v rekordním tempu vybudoval Vchynicko-Tetovský kanál, který už při výstavbě přinesl práci stovkám dělníků. Umožnil plavit polenové dříví z oblasti zhruba 12 000 ha od bavorských hranic, Vydrou, umělým kanálem (který obchází její kamenité koryto) do Křemelné a po Otavě do Sušice. Nejvíce se plavilo v dubnu a květnu, kdy bylo hodně vody z tajícího sněhu. Tato voda se zachytávala do umělých vodních nádrží - tzv. klaus, které se pomocí stavidel napouštěly a vypouštěly a dalo se tak plavit dříví po etapách.

Největšího využití se dočkal kanál v 70. letech 19. století při likvidaci lesní kalamity. Svou funkci plnil do r. 1952.

Ve třicátých letech 20. století přišel ing. Karel Kosek s nápadem, využít plavební kanál jako přivaděč vody pro vodní elektrárnu. Na Mosau byla z kanálu vybudována odbočka do nádrže pod Sedelským vrchem nad Srním, odkud voda z kanálu proudí 900 m dlouhým potrubím do hydroelektrárny Vydra na Čeňkově pile.

Cestou kolem kanálu si povšimněme klenutých žulových mostků, celkem jich je 8. Oblouk drží pohromadě střední kámen, tzv. vrcholový klenák.

Značená odbočka na úbočí Kostelního vrchu nás zavede ke zřícenině Hauswaldské kaple, kde je zajímavě upravená studánka (foto 3).

Jako východiště našeho výletu můžeme též zvolit Antýgl, zdatnější turisté mohou putování kolem kanálu spojit s návštěvou Povydří, kde se dá od června do září navštívit muzejní expozice hydroelektrárny na Čeňkově Pile, při procházce podél Vydry shlédnout v jejím balvanitém řečišti zajímavé útvary tzv. obří hrnce a u Turnerovy chaty pozdravit opravdovou vydru :-)

Pro putování kolem této významné technické památky doporučuji nejnovější vydání mapy KČT č. 65 - Šumava - Povydří.

Přiložené foto:

01 hrablový most zvaný "rechle"

02 Vchynicko-Tetovský kanál

03 upravený pramen u Hauswaldské kaple

04 kaplička u Srní

05 řeka Vydra

06 vydra Míša u Turnerovy chaty