Chorvatsko - mé zážitky od Jadranu

Jadran, to je vlastně nejbližší moře. Já byla v této přímořské zemi teprve jednou a to asi před třemi lety. Muž už tam byl vícekrát a chtěl mi tuto krásnou zemi ukázat. Bylo léto, měl volno, nabalili jsme nějaké potraviny, peníze, oblečení, plavky, pár ručníků a jeli jsme. Jsme dva, tak sbalit se na cestu jde rychle.

Cestou přes Maďarsko  to byla taková jednotvárná jízda. Pak jsme jeli malý kousíček přes Slovinsko a konečně jsme byli v Chorvatsku. Frčeli jsme po dálnici a pak to muž vzal směrem k Plitvickým jezerům. Zaparkoval přímo u hotelu Jezera. Nocleh tu byl trošku dražší, ale nechtělo se nám nic jiného hledat. Plitvice jsou přírodní památkou Unesco. Koupili jsme vstupenky, kousek šli lesíkem a sešli dolů k jezeru Kozjak.

Jeli jsme parníčkem na druhou stranu. Tam byla nádherná příroda, ale čekal nás dřevěný  chodníček nad vodou. Já jsem odmítla na něj vkročit. Muž se sice naštval, ale jel se mnou zpět. Myslela jsem, že nabere směr domů a bude po dovolené.  Ale pokračovali jsme k ostrovu Murter, který mi chtěl ukázat. Přijeli jsme do městečka  Tisno, které je s ostrovem spojené můstkem a šli na obchůzku.

Muž už tam několik let nebyl. Bylo to tam  jiné, ale i tak hezké. Našel ubytování přímo na břehu moře, jen jsme si odložili a hned jsme šli do vody. Čisťoučká, teplá vodička, to mám ráda. A nebyla tam hlavně hlava na hlavě. Asi dva dny jsme si užívali moře a pak jsme se vydali do dalšího  přírodního parku. U města Skaradin je krásný park Krka. Z parkoviště jsme jeli asi půl hodinky  lodičkou. Muž říkal, že doufá, že tam bude jiná cesta, než po dřevěném chodníčku.

To narážel na Plitvice. On ví, že mám strach, že potřebuji pevnou půdu pod nohama. Přistáli jsme a přes řeku byl normální dřevěný most. Bylo vyhráno. Lidé se u vodopádů i koupali, my jsme plavky neměli, škoda. Vystoupali jsme nahoru ke mlýnům, koupili zmrzlinu, zašli do muzea. A byla tam krásná příroda.

Druhou stranou jsme zase sešli dolů a na parníček zpět k autu. U parkoviště byl poutač na vykopávky do obce Bribir, asi 12 km. Tak jsme se zajeli podívat. Bylo tam dost pusto. Sem tam obydlený dům. Vyjeli jsme na kopec a šli na obhlídku. Krásné místo s výhledy. Kostel, vykopávky, muzeum... A pak jsme uviděli, že ty vesnice jsou vlastně vybombardované, rozstřílené. Bylo nám moc smutno.

A tak jsme sedli do auta a jeli zpět. Cestou k dálnici byly cedule se zákazem vstupu, že jsou tam ještě miny. Zase jsme se vrátili na Murter. Trošku si užili moře a už nás  čekala cesta domů. Jednu noc jsme ještě přespali u Balatonu. Tam jsem byla taky prvně. Ale po koupání v Jadranu mě voda nelákala. Byla kalná. Prošli jsme si pár městeček a jeli domů. Byla to krátká, ale krásná dovolená.