Feminismus můžete vnímat skoro jako extremistické hnutí, kdy feministky jsou považovány za ženy, které nemají rády muže a chtějí s nimi soupeřit. Jedná se ale o tzv. ženskou emancipaci. Feminismus je jinými slovy komplex filosofií, sociálních teorií, politických hnutí a ideologií, kdy cílem je podpořit utlačování ženského pohlaví.

Jedná se o organizovanou angažovanost žen za jejich zájmy a práva v ekonomické, politické, sociální a kulturní oblasti. První zakladatelky feminismu byly svobodné, bezdětné ženy, ale dnes je to právě naopak a feministky jsou ambiciózní vdané ženy.

A jak k feminismu došlo? V dřívějších dobách byly ženy považovány za méněcennější než muži, proto začaly asi v 19. století usilovat o získání větších práv. Muži byli považováni za nadřazené pohlaví a postavení žen bylo v minulosti velice proměnlivé a někdy byly dokonce pouze soukromým majetkem svých otců a manželů.

Muži měli vždy dostatek svobody a uzákoněného práva, zato ženy nemohly vyslovit ani svůj názor. Proto se ženy feministky rozhodly bojovat za svá práva a za to, aby jak ženy, tak i muži, mohli mít stejné schopnosti a zájmy a nebylo jim v tom bráněno. A to i v oblasti, kdy to nebylo pro ženu příliš typické. V dnešní době se feministky například snaží rozvíjet aktivní otcovství, aby ženy, které se rozhodly realizovat ve svém oboru, mohly nadále pracovat, zatímco méně placení muži mohli s dítětem zůstat doma.

Feministky také bojují, aby nebyla vláda bez žen, protože dříve byli ve vládě jen muži. Také se díky nim poprvé v roce 1980 stala prezidentkou Islandu první žena na světě ve funkci hlavy státu. Feminismus je voláním po změně toho, co bylo dlouhou dobu považováno za normální a ženy feministky to chtějí změnit.

Dalo by se tedy zjednodušeně říci, že feminismus znamená
přesvědčení, že každý, nezávisle na pohlaví, má mít stejná práva, povinnosti, ale především možnosti a součástí tohoto přesvědčení je i vědomí, že tomu tak v dnešní společnosti bohužel stále není. I v dnešní době za stejnou práci muži a ženy dostávají odlišný plat, kdy žena je vždy znevýhodněna a to i v případě, že odvádějí stejnou práci.

Často se také stává, že právě pohlaví komplikuje cestu žen k vysokým funkcím nepoměrně více, než je tomu v případě mužů. Většinou ve vyšších funkcích potkáte muže a jen výjimečně ženu. Za normální se také stále považuje, že ženy žehlí, vaří a starají se o domácnost, zatímco když tuto práci zastává muž, lidé se na něj kolikrát dívají podivně, i toto chtějí feministky změnit, ale zatím jak vidno se jim to nedaří. Pokud je muž i žena zaměstnán, mělo by se považovat, že domácí práce budou zastávat stejným dílem, nikoliv že je to ženská práce.

Takové každodenní předsudky tvoří struktury, které ovlivňují život nás všech, proto se klidně již můžete setkat se ženou, která dělá například práci zedníka. I v této uspěchané době lze společenské normy a očekávání těžko regulovat, měli byste si ale uvědomit, zda mají ženy i muži stejné šance věnovat se své práci v míře, v jaké by si přáli.