O sobě můžu napsat, že jsem ženská, která má ráda klid, a to nejen v práci, ale i v rodině. Však ne příliš často se mi takového klidu dostává a už vůbec ne současně.
Nesnáším, když mně někdo lže, to za prvé, nebo když mě někdo neprávem napadá, to bych byla snad vraždit schopná. Ve třetím případě, když nejsou moje podstatná slova vnímána, nakonec z nich vyplyne velké NIC..., jelikož jak jsem měla již po několik let možnost zjistit -, nic jsem neříkala, a to i přes to, že jsem odpovídala na některou z otázek! Na toto si prostě nejde zvyknout, jelikož s něčím počítáte a druhý den je všechno jinak s vysvětlením: "Já jsem tě neslyšel!" To bych kula žhavé železo!!!
Jak mne mohl neslyšet, když se mne následně ptal, co jsem říkala?!! Opět jdu spát vytočená do vývrtky.
To však zdaleka není všechno!
Přijdu do práce, mladá paní sehnutá u regálu mne jen pozdraví a neváhá - čas na výtku si nechá na později. Paní, která je o nějakých dvanáct let mladší než já..., přesto si najde důvod k tomu, aby mne peskovala, přestože v době, kdy jsem začala pracovat v obchodě, ona tak možná krmila suchým rohlíkem kachny u potoka. Není moje nadřízená, ale chová se tak. Vždy zrudne. Ani vlastně nemusí, je rudá jak rak, sotva si na mne otevře pusu...
Můj syn? Ten se chová stejně, když si je vědom něčeho, co dělat neměl. S ním si to vyřídím...
Ale co s takovou káčou, která se snaží předhazovat chyby svoje a svých podřízených na mne? ... Nic. Potřebuje pár facek, já to vím, ale mám obavu, že k tomu brzy dojde...!!!!!!!!!!
Autor:Vikitorie