Čtení pod lavicí a nejen pod ní

Můj vztah ke knihám je veskrze kladný, a dalo by se dokonce říct - životně důležitý.

Čtu odmalička velmi ráda a neumím si život bez knížek vůbec představit. Čtu úplně všude, kde se to dá. U lékaře v ordinaci, v tramvaji, ve vlaku..., ovšem úplně nejlepší to je v posteli večer před spaním!

Četla jsem, jak už jsem říkala, odmala. Doma jsme měli nádhernou starou knihovnu, a přes protesty a zákazy rodičů jsem četla úplně všechno, i ty dospělácké knihy. Dokonce i v noci pod peřinou - s baterkou. Obzvláště jsem sahala nedočkavě po těch knihách, kde bylo napsáno: Pro čtenáře od x let a já si říkala, že přece musím vyzvědět, proč se tyhle knížky mohou číst až od x let! Ale ať jsem četla jak chtěla, tahle záhada mně zůstala utajena! :-))

Jako dítě  jsem byla prostě bez knížky jak tělo bez duše a nosila jsem ji všude s sebou, dokud jsem ji nepřečetla úplně celou. Jednou mě dokonce nachytala při čtení i paní učitelka na základní škole. Měli jsme zrovna hodinu dějepisu, a ten mě vůbec nebavil, probírali jsme nějaká nezáživná historická data, už si nevzpomenu, z jaké doby to bylo, ale já jsem si prostě "musela" rozečtenou knihu dočíst, nedokázala jsem se od ní odpoutat. Nejhorší na tom všem ale bylo, že mi ji paní učitelka zabavila, a kniha se tak ocitla spolu s jinými hračkami a nejrůznějšími nepatřičnými předměty, které byly průběžně žactvu zabavovány, v třídním nedobytném kabinetu. A ke všemu jsem dostala poznámku do žákovské knížky!
 
Dnes čtu hlavně romány, cestopisy, poezii a detektivky, zajímá mě i psychologie a také knihy, týkající se tajemna, záhady, nemusím ale "červenou knihovnu". Svoje děti jsem vedla ke čtení odmala, a k mé velké radosti čtou dodnes. V dnešní době je ale velmi těžké připoutat dítě ke knize, zvláště, když je dnes tolik jiných lákadel -, hlavně počítač...:-(

K mým milovaným autorům patří třeba Jerome Klapka Jerome, Jarmila Loukotková, Zdeněk Jirotka (Jeho Saturnina si čtu vždy, když je mi smutno na duši),  Betty MacDonaldová,  Erich Maria Remarque, Daphne de Maurier a jiní... Po knížce sahám vždy, když je mi smutno, nebo se potřebuju rozveselit, popřemýšlet o životě ... K některým knihám se vracím opakovaně, některé už poznamenal i zub času, některé mám ještě po rodičích. Staré, překrásně ilustrované pohádky, žádný lepený tisk, ale pevné vazby.  Díky antikvariátům průběžně doplňuji svou knihovnu tak, aby mi žádná má oblíbená knížka nechyběla. Také jsem už dávno skoncovala s půjčováním knih, o mnoho z nich jsem takhle přišla, a dodnes je mi to líto.

 Knihy dnes velmi podražily, a přestože mám doma spousty knížek, nepřestala jsem je kupovat a číst. To si raději odpustím nějaký ten hadřík nebo kosmetiku! A samozřejmě chodím do knihovny v našem městě. A chce-li mi někdo udělat opravdu radost krásným dárkem, koupí mi knihu. A televize? Ale ano, samozřejmě že občas se na filmy dívám, ale knihu nenahradí prostě NIC!
 A kdy jsem naposledy četla knihu? Přece včera večer, před spaním :-)). A byly to hororové povídky - Pokoj č. 13, kde se můžeme setkat s jedenácti povídkami, při kterých se budeme krásně bát..., tedy aspoň já se bála hodně. Ale krásně!

  Dnes je zřejmě pro mladé a neznámé autory nesmírně těžké prorazit, zvláště v období, kdy na scénu vstupují elektronické knihy. Četla jsem a zajímala se o ni, ale připadá mi tak nějak chladná a neosobní..., rozhodně po ní netoužím. A když se mě manžel naštěstí před Vánoci zeptal, jestli bych e-knihu chtěla, odmítla jsem. Jednoduše miluji knihy z papíru, jejich vůni, ilustrace; s knížkou jsem vyrůstala z dítěte v dospělou ženu, a doufám, že klasické papírové knihy ze světa nezmizí, než zestárnu. To bych opravdu nejspíš nepřežila.