Dnešní mládež

Od narození žiji na vesnici, kde je zhruba tisíc obyvatel. Skoro všechny obyvatele minimálně od vidění znám. Jsou zde staří lidé, kteří jsou velice hodní a poctiví. Každý člověk v naší vesnici má svůj osud. Někdo zažil nějakou tragédii, někdo jich zažil více a někdo má to štěstí, že ho nic špatného nepotkalo. Každý má jinou povahu. Každý se s nejrůznějšími věcmi a událostmi vyrovnává po svém a každý jinak.

I když tady nemám žádnou kamarádku a i když dříve tomu bylo jinak, jsem tu ráda. Máme rodinný domek a velkou zahradu, kde si náš malý synek může
hrát a já o něj nemusím mít strach. Přesto jsou tu lidé, kteří se nechovají tak, jak by měli a nad jejichž chováním mi jen zůstává rozum stát. Je to naše mládež., kluci a holky, kterým je mezi 15 až 20 lety. Je tu jedna povedená partička, která v naší vesnici dělá problémy.

Několik kluků a holek, o které se rodiče od dětství moc nezajímali. Nechali je potloukat se po vesnici, aniž by se starali, kde děti jsou a co vlastně dělají. Tato parta se schází v nově zrekonstruované zastávce a na odlehlejších místech, kde nejsou vidět, například u rybníka a u malého lesíka, kam skoro nikdo nechodí. To, že tam vůbec někdo chodí, je poznat jen proto, že tam je spousta odpadků, krabiček od cigaret, krabic od vína a mnoho dalšího.

Když to vidím, říkám si, jaká jsou to čuňata. Když jdu se synkem na procházku a ten si rozbalí třeba jen bonbon, strčím papírek  do kapsy a u nejbližšího odpadkového koše ho vyhodím. Vždyť je to naše vesnice a chceme, aby vypadala pěkně, tak nač ji ničit. Před Vánoci jsem myla okna. Bylo kolem poledne a naše "partička" procházela vesnicí. Každý měl v ruce cigaretu a jeden z nich nesl v ruce PET lahev, ve které bylo zcela jistě víno. Docela mě zarazilo, jak tak mladí lidé mohou být v tuto hodinu na ulici.

Člověk v jejich věku je většinou buďto ve škole nebo v práci. Časem se v naší vesnici, kde je jinak v noci klid, začalo krást. Nejdřív na zahradách. Kradlo se nářadí, kbelíky, pily, kola, motorky, sekačky a později se zloději začali vloupávat do domků a brali elektroniku a peníze. Zpočátku měla celá vesnice strach a každý zabezpečil svůj dům a zahradu jak mohl, ale později padlo podezření na naši partičku. Každému bylo divné, že mladíci nepracují a přesto vlastní drahé mobilní telefony, mají na cigarety a alkohol a někteří dokonce jezdí na motorkách.

Jeden mladík dokonce s jedním klukem kradl na zahradě svého dědy a ten děda opakovaně volal policii. Až časem zjistil, že to byl jeho vnuk. Bohužel této partě zatím nikdo nic nedokázal. V naší vesnici se krade dál, ale protože si každý začal svůj majetek více chránit, už nemají takový úspěch. Před pár dny jsem jela s tříletým synkem do města autobusem. Stála jsem v autobusové zastávce, která byla krátce po rekonstrukci a zrovna přišli náctiletí kluci. Jeden z nich začal kopat do zastávky a velice sprostě nadávat na svého otce, protože ho neodvezl kam chtěl.

Když jsem chodila do školy, nebyla jsem svatá, udělala jsem spousty věcí, které bych teď neudělala, ale tenkrát jsem je udělala, protože jsem chtěla. Ale tohle mě docela vyvedlo z míry. Starosta v naší vesnici se snaží udělat z naší dříve nechvalně známé vesnice pěknou vesničku a pak přijdou nějací kluci, kteří nikdy nepracovali a chovají se tak, jak se chovají. Nevydržela jsem to a mladíky jsem okřikla.

Nestačila jsem se divit, co vše jsem si vyslechla. Nejen já mám takovou zkušenost. Bohužel zatím nikdo s ničím neuspěl. A ač každý ví, kdo stojí za krádežemi a problémy ve vesnici, nikdo nikomu nemůže nic dokázat. A tak nezbývá než doufat, že tito kluci dostanou časem rozum, najdou si normální práci a začnou se chovat slušně, tak jako většina lidí v naší vesnici.