Dovolená v České Lípě

Naše dovolená se o prázdninách letos konala u mého tatínka v České Lípě, kde bydlí i můj mladší bráška. Jelikož jsem ve vysokém stadiu těhotenství (37 t.), byla to ode mne odvážná věc, neboť kontrola na gynekologii mi nedopadla nejlépe. Hrozila mi předčasným porodem. Měla jsem udržovat klidový režim a co nejvíce ležet. Ale když máte děti ve věku 2,5 roku a 3,5 roku, je to docela obtížné.

Bydlíme na Moravě, v malém městě Studénka, v okresu Nový Jičín. Takže si lehce každý dokáže představit, jak daleká je cesta autem do Čech, respektive do České Lípy. Já to absolvovala.

Bylo 7.7., když k nám přijel na prázdniny můj pubertální 17letý bratr s tím, že otec pro nás dojede až 4.8. a odveze si nás do Lípy. Byl to šílený měsíc. Já, přítel, 2 malé děti a můj pubertální brácha jsme se sáčkovali v bytě 2+1. Ze začátku bylo krásné počasí, trajdali jsme po venku, jezdili na vodu, ke známým apod. Všechno bylo v pořádku, než můj nejmladší syn dostal střevní virózu. Nic horšího už nás potkat nemohlo, než aby to chytl můj přítel a taky můj brácha. Díky bohu, starší syn byl u babičky, a tak byl v pořádku. Musela si ho tam nechat, protože doma to vypadalo hrozně. Všichni lítali na záchod, jenom spali a já se musela otáčet ještě více, než kdykoliv předtím. To vám nepřeji zažít. Modlila jsem se, ať virózu také nedostanu, protože to by mne snad odvezli rovnou do nemocnice, kde by si mne nechali a měla bych po dovolené. Naštěstí za týden vše opadlo a všichni se těšili zase dobrému zdraví.

Začátkem srpna jsme se dočkali našeho dědy, kterého jsme naposledy viděli v lednu po Vánocích, takže jsme se všichni moc těšili. Nechtěl se tady moc zdržovat, a tak si udělal dvoudenní výlet za mým druhým bratrem do Staříče se poprvé kouknout na svou vnučku Vanesku.

Bylo 7.8. a my jsme ráno konečně vyrazili na 5,5hodinovou cestu autem s dětmi do Lípy. Přítel musel zůstat doma, neboť pracoval a dovolenou neměl. Byla to celkem pohodová jízda, jen já jsem se pořád stresovala, hlídala se, jestli mne nepobolívá břicho víc než normálně apod. Samozřejmě brácha si ze mne pořád dělal srandu a myslím, že ani náš děda nebyl v klidu. Po nekonečných 5,5 hodinách jsme konečně zastavili před dědovým panelákem a mohli se konečně protáhnout. Vždyť děti už také byly protivné z té dlouhé cesty. Konečně jsme si mohli udělat zaslouženou kávičku a odpočinout si.
První 3 dny pro mne byly obtížné. Nemohla jsem ze stresu spát a navíc mě chytly  zuby, neskutečná bolest. Počasí se také nevyvedlo, pořád bylo pod mrakem.

Na 3. den  jsme si udělali výlet  - první a bohužel poslední - na Máchovo jezero, kde jsme pochopitelně také zmokli. Ale kluci se vyřádili, zašli jsme si na pizzu, počkali, až přestane pršet a k večeru vyrazili zase domů. To už na mě brácha řval z pokoje, proč nám nejde doma elektrika. Nakonec jsem zjistila, že kvůli nějakému dávnému dluhu nám odpojili elektriku, takže přítel byl od pondělí do pondělí bez elektriky, než po úhradě peněz ji přijeli zapojit. Byl to moc hezký týden v České Lípě, až na to počasí, které nám moc nevycházelo. Po týdnu nás musel děda odvézt autem zpátky domů, protože šel do práce. Cesta byla víceméně v klidu, už jsem se tolik nestresovala jako při odjezdu a znova po 6 hodinách jsme přijeli domů. To, co mne čekalo doma, to bylo na mne moc.
Otevřela jsem dveře, a ucítila šílený odporný puch, ze kterého jsem se málem pozvracela. Celá kuchyň jak po bombardování, zplesnivělé jídlo, neumyté nádobí, pokapaná podlaha. Záchod páchnul neskutečně a když jsem otevřela koupelku, našla jsem tam našeho křečka. Pochopitelné tam ležel tuhý jako veka. Bez elektriky a v bordelu. Málem jsem se sesypala. Náš děda také nic nechápal, zanadával na mého přítele a šli jsme ven. Došli jsme na náměstí a děda odjel domů. Rozloučil se s námi, a já se rozbrečela nad tím vším. Nakonec jsem došla domů, začala všechno dávat do pořádku, a když už jsem to relativně měla uklizené, dorazil můj přítel. Byla jsem naštvaná, vřelo to ve mně. On si, blbec, myslel, že když jsem mu napsala, že přijedu v pátek, že si dělám legraci. Hned jsem ho zdrbala na tři doby, ale tím, že mi i docela chyběl, tak jsem se na něj nedokázala dlouho zlobit.

Dnes je 25.8. a já jsem pořád celá, pořád mám naši dcerku v bříšku a vypadá to, že ji i donosím, jak mi řekla paní doktorka. I zuby už nebolí jako bolely, dokopala jsem se i k zubařce.

Moc se na miminko všichni těšíme, nachystáno máme taky všechno, kdyby náhodou, a tak jsem přežila své prázdniny ve zdraví a pohromadě.