Dovolená Makarská

Psal se rok 2006. S přítelem (dnes již můj manžel) jsme spolu byli rok a půl a chtěli jsme spolu strávit dovolenou. Výběr padl na oblíbenou destinaci – Makarská. Není to daleko a mělo by tam být vše, co je v létě důležité – sluníčko a moře. Nemohli jsme si dovolit letět, a tak jsem našla zájezd autobusem, kde se na noc upravovaly sedačky na lůžka.

Moc jsme se těšili, neboť den D se blížil. Neměli jsme moc věcí, jen 2 tašky. Brali jsme něco málo jídla – nějaké konzervy, polévky, neboť jsme si měli vařit sami.

Cesta nám krásně ubíhala. Navečer nám autobus zastavil před spaním na toalety. A řidiči mezitím měli připravit lůžka. Můj přítel nesnáší fronty, a tak jsme šli vykonat potřebu několik metrů od benzínky do přírody.  Ušetřili jsme tak čas a šli jsme se kochat sortimentem v benzínce. Poté jsme šli k autobusu. Bylo zde plno lidí, ale řidiči se ještě do dopravy nehrnuli. Uplynulo několik minut.

Upoutal mne řidič v červené teplákové soupravě. Hlavou mi proletělo, že vypadá děsně. A následně - to přece není náš řidič? A kolem ti lidé mi také nejsou povědomí... –„Jéé, stojíme u špatného autobusu.“ Začali jsme lehce panikařit, oběhli jsme několik parkovišť, ale po našem autobusu ani vidu ani slechu. Vlastně jsme si ani nevybavovali, jak vypadal. „Co budeme dělat?!“  Zjistili jsme, že přítel má peníze a pasy u sebe, také mobil. – Ale co dál? – „Oni nám fakt ujeli?“ To snad ne! Hlavou se mi
honilo všechno – zavoláme taťkovi – jenže jak nás tady najde? Vždyť ani nevíme, kde jsme? A kde budeme spát? – Dělalo se mi špatně, chtělo se mi brečet.

Najednou se vynořili ze tmy dva chlapi ...- Náš delegát a řidič. Už dobrou půlhodinku nás hledali. Hurrá, spadl mi kámen ze srdce - neujeli. Celý autobus už byl připravený na odjezd a ke spaní, naštěstí už bylo zhasnuto, jinak bychom se hanbou propadli. Uložili jsme se ke spaní, ale hrozně dlouho jsme nemohli zaspat – a dodnes vzpomínáme, co by bylo, kdyby nám opravdu ujeli.
Zbytek dovolené proběhl v klidu a letní pohodě a MY se šťastně vrátili domů.