Důvěřuj, ale pak se moc nediv

Název knihy: Důvěřuj, ale pak se moc nediv
Autor: Zita Marinovová
Nakladatelství: ČAS
Rok vydání: 2011
Rozměry: 130x200 mm
Počet stran: 144 str.
Cena: 209 Kč

Za vším hledej feromony… Zaplést se můžete kdykoli, kdekoli a třeba úplně omylem. Bohužel ne každá aférka končí happyendem a do vztahu dvou lidí často vstupují věci, které prostě nemůžete ovlivnit, ani kdybyste se postavila na hlavu.

A ačkoli dobře víte, že v takových situacích je nejlepší smířit se s realitou a nesnažit se různými méně či více podivnými způsoby zvrátit situaci ve svůj prospěch, někdy si zkrátka nemůžete pomoct… A ještě těžší je odolat intrikám v případě, že se zapletete s celebritou, stokrát denně navštěvujete její webovky a srdce se vám rozbuší (případně kudla v kapse otevře), kdykoli ji zahlédnete v televizi nebo v novinách…

To je ovšem pouze jeden z příběhů o hledání toho pravého či té pravé, které se navzájem proplétají v této knize. Dozvíte se, proč není dobré brát si na tiskovku obě přítelkyně najednou či vodit je do stejného baru, zda může být svalnatý hokejista současně citlivý diplomat, co způsobí textovka odeslaná nad ránem v ne zcela střízlivém stavu, jestli vám projde svatba na dovolené v cizině, k níž svolíte jen proto, abyste měla od partnera pokoj, co nakopne divoký vztah, „věčně mladou“ muzikálovou superhvězdu i druhořadou hvězdičku, že je dobré ujasnit si, na kterém letišti na sebe počkáte…

Příběh tří žen a tří mužů, jimž sekunduje neméně zajímavý kompars, vás vtáhne od prvních kapitol. Každá z nich je vyprávěná konkrétním vypravěčem, a tak dohromady skládají mozaiku pohledů na patálie, do kterých se nepoučitelné ženy a nenasytní muži znovu a znovu vrhají. A třeba se v jejich osudech poznáte i vy.

Ukázka z knihy:

Když jsem Lumíra uviděla ve dveřích, chvilku jsem se nemohla nadechnout. Má být přece ve Finsku! A je tady. V doprovodu televizní moderátorky Hanky, kterou já i Hermína považujeme za kamarádku a která o mém zájmu o Lumírka dobře ví, takže nechápu, proč nám nic neřekla! Nicméně teď se snaží, to se jí musí nechat. Přitáhla ho k našemu stolu a konverzuje s Mínou, abychom si já a Lumír „zbyli“. Ostatně sama už doma hokejistu má, takže nezávidí.

„Ve Finsku roztály ledy?“ slyším se říkat… A ničemu se nedivím, protože kdykoli o něco či spíše o někoho jde, mluvím jako totální blbka. Ve Finsku roztály ledy??? Hmm. „Neroztály, ale jsem tady s kolenem u doktora. A… Poslouchej… Jak se máš?“

Ale… Že by urostlý Lumír trpěl stejným druhem konverzační dysfunkce jako já? Anebo je možná suchar. Prostě není vtipnej. To by teda byla tragédie. Takový krásný tělo, a v něm pusto. Když totiž zpětně zhodnotím svou úvodní větu, nezdá se mi zdaleka tak blbá, jako hned
po jejím vyřčení. Naopak je to výborná nahrávka na smeč.

Mohl přece říct: nevím, jak ve Finsku, ale tady bych rád ledy prolomil! To je vůbec takový můj koníček, že když je po všem, představuju si, co měl kdo říct. Někdy si to teda představuju i dopředu, jako co kdo řekne a udělá, ale když se potom ve skutečnosti ta situace vyvíjí jinak, tak mě to dost plete. Uznávám, že jsem trochu divná, ale třeba Hermína je ještě divnější.

Ona si dopředu předepisuje textovky, který chce poslat, až nastanou okolnosti, co si vybájila v hlavě. Někdy jí to teda vyjde, ale někdy taky ne. Jednou třeba chodila s jistým politikem, a tak si připravila takovou roztomilou zprávu, kterou mu chtěla poslat, až bude poprvé televizní přenos ze sněmovny, v níž bude nově sedět i on.

Bylo to něco jako V TELEVIZI TI TO TAK SLUSI! OD RANA SE DIVAM, JAK ELEGANTNE HLASUJES! Jenomže pak se nějak přemáčkla a poslala mu to ještě před volbama. Samozřejmě vypadala jako úplný idiot. „Hele, takhle nějak to tam bude vypadat, u něj v tom bytě,“ chechtá se Dominika a táhne mě k výloze obchodu s takovýma těma cetkama z Asie.

Možná má pravdu. Můj budoucí manžel, jak jsme mu začaly říkat, se netají tím, že inklinuje k východním náboženstvím, a také osobně podnikl několik dobrodružných výprav za Buddhou and Company. Takže bych si měla možná místo podvazků koupit sárí, nebo jak se ten hadr jmenuje. Nebo si aspoň smotat ze šály turban a doprostřed čela si namalovat flek.

Tuto knihu Důvěřuj, ale pak se moc nediv koupíte v nakladatelství ČAS, v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství ČAS.

Vendi V.
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout