Eva Toulová - Alenka v údivu

Název knihy: Alenka v údivu
Autor: Eva Toulová
Nakladatelství: Akcent
Rok vydání: 2012
Počet stran: 112
Cena: 130 Kč

Největší z příběhů znovuožívá! Nová kniha plná fantazie, dobrodružství a nadpřirozených postav vás očekává! Nová kniha Evy Toulové znovuoživená starým kouzlem Carola Lewisse – Alenka v údivu!

Volně inspirovaný příběh na motivy kultovní pohádky o malé Alence, která se zničehonic probudí v úplné tmě. Právě tam se rozjíždí celé fantaskní dobrodružství. Dívka rozbije bílému králíkovi cibulové hodinky a tím porouchá čas v celé říši divů. Aby ho získala zpět se musí vydat až na obávanou horu Zvěrokruhu...

Mezi starými známými vás přivítá Klouboučník, zajíc Březňák, bílý králík a samozřejmě Alenka.  Z nových postav se setkáte např. s Růžolícím se prasátkem, smutnou Klaudií, fontanou di Trevi, Fretkotvorem, breakařem a mnohými dalšími strvořeními...

Knihu ilustrovala sama autorka a je spisovatelčiným pátým knižním počinem.
Alenka v údivu je dostupná jak v tištěné podobě, tak jako e-book.


Eva Toulová se narodila 3.2. 1990, je studentkou FAMU oboru režie, natočila několik krátkých filmů, vystudovala Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě – účastnila se výtvarných výstav malby, grafiky a designu. Ilustrovala knihy Boris Godunov, Zlatý máj, Dáma a skřítek, Století neklidu a mnohé další. Napsala knihu Vanitas (nakl. Montanex), Šťastná (nakl. Olympia), otiskla básně v almanachu Vycházející hvězdy 2011 (nakl. Alisa).


KAPITOLA 2 – šachová partie – zastavil se čas!

Aniž to mohla Alenka jakkoli ovlivnit – přistávala. Křídla, s nimiž letěla, byla neoblomná. Dopadla přesně na správné místo – místo srdcové královny.
„Počkat? Kde je vlastně královna?“ divila se Alenka. Ta druhá, cizí, bílá stála po králově pravici, jakoby se nechumelilo. Vlastně - všechny figurky stály na svých místech – střelci s napjatými luky – stačilo kýchnout a vystřelí – koně skákali na místě na svém jediném velkém kopytu - zato králové byli poklidní. Možná to bylo kvůli té vysoké královské koruně. Podle Alenky byli vůbec rádi, že jí udrželi na hlavě. Nebýt té koruny, tak jsou vlastně hrozně malincí a směšní…

Ať se tady dělo cokoli, dívce se tohle místo ani za mák nezamlouvalo.
„Nejvyšší čas, se vytratit!“ pomyslela si a nenápadně couvla o krok zpět. Bylo tam prázdno. A nejen tam. Ať šlápla Alenka kamkoli jinam z políčka ven, země se pod ní začala propadat. Musela zůstat.
„Chci odsud pryč!“ začala panikařit.
„Uklidněte se, má drahá. Za chvíli začíná bitva.“ promluvil na ni srdcový král stojící po její pravici.
„Bitva?“
„Zajisté. Nebojte, vyhrajeme. Znáte přeci šachy, ne? Stačí jen zajmout toho směšného krále s tou jeho ještě směšnější korunou. Podívejte, drahá, jak hloupě v ní vypadá? Copak v jejich zemi nemají zrcadla?“

Alenka mlčela. Nevěděla, co by k tomu řekla. Vzpomněla si na maminku, která říkávala, že jsou chvíle, kdy je lepší mlčet. Taky říkala, že se tak malé holčičky, jako Alenka, nemají bavit s cizími lidmi. To samé říkala i Alenčina paní učitelka. A ta má přece vždycky pravdu! Mít pravdu je její práce. Na druhou stranu – pokud něco říkala o odpovídání na otázky, tak jen to, že se máme pokusit odpovědět pokaždé, i když si zrovna nejsme jistí správnou odpovědí. To je dilema! Svět je někdy zapeklitě složitý na tak malé děvčátko, jakým Alenka byla.

Rozhodla se odpovědět. „Nemyslím si, že by tam neměli zrcadla. Mají je i u mé babičky na vesnici. A tam není ani obchod. Přijíždí tam každou středu autobus plný jídla… Pojizdná prodejna!“ vzpomněla si Alenka na divný název.
Král, jakoby dívku neposlouchal. Lehce se usmál a dál pohledem hypnotizoval nepřátelského krále.
Ostatní tak schovívaví k děvčeti nebyli.
„Kde je srdcová královna? Co je to za holku? To přece není královna…“ bylo slyšet špitat si mezi pěšáky.

Alenka dostala strach. Nelíbilo se jí tu. Navíc - šachy její silnou stránkou nebyly. Přemýšlela, jak z téhle šlamastiky ven. Než ale stihla na cokoli přijít, zjevil se on! – bílý králík! Vytáhl své velké cibulové hodinky, třikrát vyskočil do vzduchu, zhluboka se nadechl. Pak si všimnu Alenky a všechen ten pracně nabraný vzduch zase vydechl. Zasekl se na jejím pohledu, jakoby hleděl na mimozemšťana. Vypadal, jak kdyby chtěl něco vykřiknout. Naštěstí ho předběhly jeho zlaté cibulové hodiny.
„Čas! Není čas! Hra začíná!“ vykřikl králík, vyskočil do výšky a zatřepetal nohama. Než stačil dopadnout oběma tlapama na zem, vyřítil se proti němu bílý pěšec.

„Breaker! Líp začít nemohli!“ postěžoval si Král Alence.
„Breaker?“ nechápalo děvče.
Nebylo třeba odpovídat. To, co viděla, byla dostačující. Bílý začal tancovat break dance. Nejprve udělal stojku, čímž postoupil o políčko vpřed. Dopadl na pravou nohu a udělal kotoul vbok. Nakonec se postavil na hlavu a začal celým tělem točit dokola. Zajímavá podívaná. Alenka vypadala užasle, ale i zmateně – copak takhle táhne pěšec?
„Jak to myslíte, má drahá?“ podivil se král.
„Ten pěšec netáhl podle pravidel!“ rozčilovala se Alenka.
„Podle jakých pravidel?“ podivil se král. „Nebuďte směšná, drahá. Šachy přece žádná pravidla nemají…“
„Šachy, že nemají pravidla?“ Alenka byla zmatená. Koukala na věže tančící rumbu až se pod nimi zem otřásala, bílou královnu upravující králi korunu na hlavě a na bílého králíka, který v tom zmatku nestačil utéct.
„Bílý králík!“ vykřikla Alenka. Chtěla se za ním rozutéct, ale opět to nešlo. Ať šlápla na jakékoli políčko místo toho svého, země se začala propadat.


Knihu Evy Toulové Alenka v údivu můžete zakoupit v knihkupectví nebo na internetových stránkách vydavatelství Akcent.