Povím vám příběh mého kolegy a jeho ženy. Bohužel jsou už oba po  smrti, ale  ráda na ně vzpomínám dodnes. Kdyby takových lidí bylo!

Ani nevím, kdy se brali, mohlo by jim dnes být tak přes 80 let, leč to není podstatné.
Konala se krásná svatba, samozřejmě s krásnými zlatými snubními prstýnky...

Ale  znáte chlapy a prsteny! Jeho žena ho nosila do smrti, zato on ho  večer před spaním sundal  a... druhý den po práci už nenašel.
Je  pravda, že do práce ho nosit bylo nebezpečné kvůli jeho povolání.

Hledala snad celá vesnice, novomanželka štkala v koutě, že je to špatné znamení, nicméně prsten se nenašel.

Časem  to nějak vyšumělo. Paní ho nosila, on ne, ale stejně měli krásné  manželství, chytré a hodné dvě děti, postavili dům a na prsten pozapomněli.

Přišel den jejich zlaté svatby. Uklízelo se o stošest, sneslo se  nějaké nádobí v krabicích z půdy, aby bylo dost pro hosty a co se  nestalo. Při vybalování jedné pečlivě zabalené krabice paní vyjekla hrůzou a leknutím!
Byly tam zabaleny starožitné šálky, které normálně nepoužívali a ležely tam léta schované.

V jednom z nich se skvěl krásný zlatý snubní prsten!

Vše se vysvětlilo. Novomanžel sundal před svatební nocí prsten a uložil do  šálku. Patrně pod vlivem "jiných událostí" svatební noci to  pustil z  hlavy, říkám, chlapi a prsteny...
Babička nemohla v noci spát a tak se pustila do úklidu věcí, které zase nebudou dlouho třeba.
A tak se milý prsten na dlouhá desetiletí ocitl na půdě v hrnku.
Přála bych vám vidět ten rozdíl.
Jako by nepatřily k sobě, nový nepoškozený prstýnek vedle denně nošeného.

Měli velikou radost, ale myslím, že prožili krásný život i s prstýnkem na půdě a ne na prstě...

Roxana - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10