Na zavaření jsem měla zvlášť opatrované malinké krásné hříbečky, takové jednohubky se sametovými hlavičkami. Připravila jsem houby do sklenic a ve velkém hrnci dala na sporák. Než budou houby zavařené, bude potřeba ve sklepě nachystat regály na novou várku. Rychle jsem se dala do práce a třídila staré zásoby, které ještě zbyly z loňské úrody - jahody, broskve a angrešt. Jenže jsem se do toho tak zabrala, že jsem ztratila pojem o čase a úplně zapomněla na houby na sporáku.
Police jsem měla už připravené a po cestě ze sklepa jsem ještě pro něco odběhla do komory a vtom se ozvala rána, která zněla jako výbuch, nebo hrom při bouřce. Vůbec se nedalo poznat, odkud ta rána přišla. První, co mě napadlo, bylo, že spadl bojler, který nám ten týden namontovali. Jen jsem si tu hrůzu představila, tak jsem měla husí kůži a plížila jsem se do koupelny. Rozhlížela jsem se po koupelně, ale tam bylo všechno na svém místě, co to tedy bylo? Jdu nazpátek a chodbou do kuchyně, kde jsem na zemi viděla droboučké střepy. Bála jsem se zvednout oči od země, a potom, co jsem viděla, jsem byla v šoku. Víčka ze zavařovaček vyletěly do stropu a zůstala po nich vyražená kolečka. Houby se rozletěly po celé kuchyni a visely ze stropu a ze zdí jako malé lístečky. Teď bych ten výjev přirovnala k maskáčovému vojenskému stanu.
Dlouho jsem dávala kuchyň do pořádku, ale chtělo to ještě vymalovat. Jeden nátěr byl málo, teprve při třetí vrstvě byla kuchyně bez houbového nádechu. Při gruntování se mi honilo hlavou, jaké jsem měla štěstí, že jsem zrovna, když se to stalo, nebyla u sporáku. Zavařené houby jsme sice neměli, ale na zimu jsem nějaké usušila a na vánočního kubu to stačilo.
setury - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz