Hříchy a vášně přemyslovských králů

Název knihy:
Hříchy a vášně přemyslovských králů
Autor: Jan Bauer
Nakladatelství: Čas
Vázaná vazba, lamino matné
Formát: 145 × 207 mm
Rok vydání: 2013
Počet stran: 240 + 34 dobových reprodukcí
Cena: 269 Kč

Přemyslovci… Jméno bájného českého rodu zas a znovu rezonuje v našich myslích i srdcích. Dynastie, která se vynořuje z šera českých dějin a po mnoha vzestupech i pádech se stává jedním z nejvýznamnějších stavebních prvků naší historie...

V knize Hříchy a vášně přemyslovských králů nahlíží známý spisovatel a publicista Jan Bauer na přemyslovské krále (a jejich předchůdce knížata) nejen jako na historické osobnosti, ale hlavně jako na muže z masa a kostí. Muže vášnivé, hříšné, plné lásky i nenávisti… Vždyť i všemocný vládce je také – a především – člověk. A příslušníkům přemyslovské dynastie vskutku nebylo nic lidského cizí.

Ve výčtu „pikantních historek“ samozřejmě nemůže chybět morganatický vztah Oldřicha a Boženy, stejně jako Břetislavův únos Jitky. Pokusíme se odhadnout, jestli měl vůbec první český král Vratislav víc manželek, nebo konkubín, či zda byl druhý český král Vladislav „pod pantoflem“ své pozoruhodné manželky Judity, zastavíme se u rozvodu Přemysla Otakara I., zamyslíme se, zda měl pravdu Josef Pekař, když napsal, že Václav I. přebýval na hradech „ku kratochvílím vystavěných“, i nad tím, co si asi „král železný a zlatý“ myslel, když si vedl k oltáři o dvaatřicet let starší nevěstu. A kam zmizela jeho milenka Anežka, řečená Palceřík?

Bylo největším hříchem jeho druhé manželky Kunhuty to, že nechtěla zaplatit za tehdy tak exotické lvy, nebo tento poklesek bledne ve srovnání se vztahem se Závišem z Falkenštejna, ojedinělým i v evropském měřítku? Jak dokázal spojit Václav II. v jednom těle bujného milovníka i neurotického básníka? A lze uvažovat o tom, že Václava III. nechala zavraždit zhrzená milenka?

Nakoukneme také pod pokličku rodinných vztahů, kdy výběr nového panovníka znamenal leckdy horké chvilky pro kandidáty trůnu i pro stále ještě mladý – a nepříliš stabilní – český stát. A zvláštní pozornost je věnována vraždám českých panovníků – a to nejen Václava III., jehož smrtí hlavní přemyslovská větev vymřela po meči. Avšak nikdo ji už nikdy nevymaže z našich dějin. I proto je dobré a zajímavé přečíst si o tom, jací byli muži, kteří psali naše dějiny, i jaké ženy je často velmi umně ovládaly.

Ukázka z knihy Hříchy a vášně přemyslovských králů:

Spytihněv zemřel v pouhých třiceti letech a na knížecí stolec byl v souladu s Břetislavovým příkazem povolán jeho druhorozený syn Vratislav, budoucí první český král. Víme, že byl třikrát ženatý. Se svou první, jménem nám neznámou manželkou se oženil ještě
za otcova života jako olomoucký údělný kníže. Když ho po svém nástupu na knížecí stolec starší bratr Spytihněv II. zbavil jeho olomouckého údělu, ze strachu před ním raději uprchl do Uher. Na olomouckém hradě však zůstala jeho těhotná manželka. Vratislav
patrně spoléhal na bratrovu velkorysost. V tomto ohledu se však notně spletl. Krutý kníže nechal mladičkou ženu odvézt na hrad Lštění na Sázavě, kde ji svěřil k opatrování tamnímu kastelánovi jménem Mstiš.

Zde byla tato nešťastnice krutě týrána a Mstiš, jak připomíná kronikář Kosmas, „... ji nehlídal tak, jak by se slušelo na takovou paní, neboť každé noci její nohu okovem připoutával k své noze“. Teprve na přímluvu biskupa Šebíře kníže Spytihněv svou švagrovou propustil, ta však krátce nato na následky útrap předčasně zemřela. „... Poněvadž byla blízko porodu, pospíchajíc na cestě, poškodila si dělohu a do tří dnů vypustila duši nejkrásnější mezi ženami, protože nemohla vydati z života nezralý útěžek,“ uvádí Kosmas. Vratislav zatím trávil čas na dvoře uherského krále Ondřeje I., kam se ještě před ním uchýlila jeho matka Jitka. Přitom rozhodně nebyl nevšímavý k ženským půvabům, jak o tom svědčí skutečnost, že se brzy po smrti své první ženy znovu oženil. Král Ondřej I. mu totiž nabídl za manželku svou zhruba patnácti - či šestnáctiletou dceru Adlétu a na takovou nabídku nebylo možné říci „ne“. Vždyť si svatbou s touto uherskou princeznou Vratislav zajišťoval
podporu jejího otce.

Kosmas o Adlétě uvádí: „... Byla to dívka již pro lože manželské dospělá, velmi sličná, mnohým ženichům svým svou nadějí budící závist. Sotva ji host (rozuměj Vratislav)
uzřel, osudně se zamiloval; dobrý král tomu nebránil a po krátkém čase dal mu ji za manželku.“ Jak se vlastně Adléta sblížila s Přemyslem Otakarem? Zřejmě na tom nebylo zase až tak nic divného. Dva mladí lidé přibližně stejného věku pod jednou střechou k sobě jistě brzy přilnuli. Iniciativa zřejmě vzešla z Adlétiny strany, protože Přemysl Otakar si jako pouhý vyhnanec patrně dával pozor, aby si něčím neznepřátelil svého hostitele,  míšeňského markraběte.

Ota Bohatý měl se svou dcerou zcela jiné plány. Především ji chtěl výhodně provdat za muže jemu postavením a majetkem alespoň rovného. Však ne náhodou připomíná jistý Albrecht von Eybs ve své Norimberské knize o manželství z roku 1472, že „manželství je potřebná a blahodárná věc, díky němu se budují, zmnožují a udržují pozemky, pole a domy, díky němu jsou zapomenuty a zastaveny leckteré spory a nepřátelství, vznikají dobrá přátelství a příbuzenské vztahy mezi cizími osobami a zvěčňuje se celé lidské pokolení.“ Ale kým byl v očích míšeňského markraběte Přemysl Otakar? Leda tak „kádrovou rezervou“ pro případ, že se to v Čechách otočí. Ničím víc.


Tuto knihu Jan Bauer - Hříchy a vášně přemyslovských králů koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství ČAS.