Hugův geniální svět

Název knihy: Hugův geniální svět
Autoři: Zett Sabine, Krause Ute
Nakladatelství: Grada
Vázaná vazba
Formát: 150 x 210 mm
Počet stran: 168
Datum vydání: 22.10. 2013
Cena: 299 Kč

Hugo je bedna, sportovní jednička a ten největší bourák ze školy - alespoň tak si sám sebe vysnil... Ve skutečnosti má ale do slávy hodně daleko. Chodí do šestky a potýká se s tím největším problémem, jaký může člověk v jeho věku mít: Jak se přes noc stát z nicky borcem?

Jenomže Hugo si na to vypracoval prvotřídní plán: udělá díru do světa sportu a konečně i dojem na cukrkandlovou Violu a přesvědčí rodiče i učitele, že si prozatím jenom nevšimli, co všechno v něm dřímá. Ve fotbale, házené, judu, plavání, a dokonce i v baletu, tam všude chce Hugo prokázat svůj skrytý talent.

A jen tak mimochodem přitáhnout i Violinu pozornost! Huga budete milovat, chápat i litovat, ale hlavně si s ním od první do poslední stránky užijete tolik legrace, kolik jen dokáže přinést život, když je člověk v pubertě.

Ukázka z knihy Hugův geniální svět:

Nejlepší kamarád

Dostávám zlatou medaili! Zlato! Zlato! Zlato! Prezident svazu mi ji věší kolem krku a já zvedám pěst do výšky a slyším, jak orchestr hraje tuš. Na mou počest! Protože jsem za naše mužstvo vstřelil rozhodující branku! Kamarádi ze třídy mi uznale poklepávají na rameno. Holky z naší školy na mě roztouženě mávají z první řady a já vím jistě, že po mně všechny šílí! Ale kde je ONA??? Tamhle. Cukrkandlová Viola ze sekundy stojí přímo uprostřed a usmívá se na mě. Vidím na ní, že jí konečně docvaklo, že ten největší borec jsem já. Já, Hugo Poblion, jsem to dokázal! Huuugooo!

Dneska večer ji pozvu do kina a budeme spolu uzobávat popcorn z jednoho pytlíku. Možná mi dovolí, abych ji vzal za ruku… Zeptám se jí, jakmile slezu z bedny, a Viola se na mě podívá těma zelenýma kočičíma očima a vydechne:
„Víš, jak dlouho jsem na to čekala? Hugo…“ Úplně slyším, jak to říká, a zní to fakt skvěle. „Huuugooo…“
„Hugo! Hugo! Hej, kámo! Spíš, nebo co?“

Krásná představa je pryč. Na padrť!
A ten drtič stojí přímo přede mnou. Je to Niko, můj nejlepší kámoš. Niko Kolping, o hlavu menší než já, s odstávajícíma ušima a blonďatou rohožkou na hlavě. Nevím, jak to dělá, ale vlasy má den co den, jako by si je zelektrizoval tou experimentální sadou, co máme v učebně fyziky. Naštěstí dokáže obojí schovat pod kšiltovku. A nejspíš to tak i bude, protože když se ho člověk náhodou dotkne, dostane vždycky ránu. Takže se tomu snažím vyhýbat, protože nemusím věčně sršet – teda pokud není nablízku Viola. Ale to pak srším láskou. Je prostě kouzelná! Jo! Nikův úspěch u žen se každopádně dá vyjádřit stejně jako ten můj – nulou. Tvrdí, že je to tím, že zneuznaným géniům se zásadně dostává uznání teprve na sklonku života, a někdy dokonce až po něm.

Ale já bych se rád dopracoval k polibku dřív než ke třetím zubům a pleši.
„Hej, Hugo, brácho! Vnímáš?“ Niko v poslední době mluví hiphopácky, protože si při tom připadá děsně drsně. A taky mu to podle něj pomáhá zrelativizovat tělesnou výšku. To chápu. Když je člověk prvák a holky mu můžou shora plivat na hlavu, není to kdoví co. Musejí mu připadat jako žirafy. Kdyby chtěl Niko některou z nich líbnout, potřeboval by bednu Coca-Coly, aby si měl na co stoupnout. A kdo s sebou věčně vláčí bednu Coca-Coly? Já naštěstí problémy s výškou nemám. Ale na pusu u mě zatím taky nedošlo. Upřímně řečeno vlastně ani nevím, jestli by mi to nepřipadalo tak trochu fujtajbl. I kdyby to byla cukrkandlová Viola.

Oklepu se a medailová představa je v háji. Dneska večer to ještě budu muset trošku vypilovat. Možná mi orchestr nebude hrát tuš, ale „We Are the Champions“. A místo medaile bych mohl dostat řád z rukou topmodelky. Dostal už vůbec někdy někdo z fotbalistů řád?
„Hugo? Tak co, jak si připadáš před tím naším velevýstupem?“ Výstup? A jo, ten referát. Kývám.  „V pohodě. Co ty? Uvolnil sis svalstvo v obličeji?“ Niko protočí panenky. „Že váháš, jsem tak uvolněnej jako nikdy.“

Knihu Zett Sabine, Krause Ute - Hugův geniální svět koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství Grada.