Název knihy: Hvězdy popu, které jsme milovali 2
Autor: Miroslav Graclík
Nakladatelství: Prchal
Paperback
Počet stran: 207 str.
Rok vydání: 2012
Cena: 129 Kč

Druhý díl úspěšné knihy Hvězdy popu, které jsme milovali vydává Nakladatelství Prchal a přínáší dalších sedm osudů interpretů, kteří zazářili v 70. a 80. letech minulého století a mapuje nejen jejich uměleckou kariéru, ale i jejich soukromý život až do dnešních dnů.

Nechybí v ní ukázky dobových recenzí i rozhovorů a spousty černobílých fotografií, které přinášejí titulní strany malých (singlů) i dlouhohrajících (alb) desek a cédéček vybraných interpretů, jejich dobové plakáty a podpiskarty, ale i titulní strany tehdejších časopisů s nimi i jejich exkluzivní fotografie z dětství, které jsou zveřejněny poprvé či současný snímek, aby si čtenář mohl udělat srovnání, jak moc se tehdejší hvězdy změnily od dob své největší slávy i co dělají a jak žijí dnes.

V knize Hvězdy popu je i příběh jednoho interpreta ze Slovenska, protože 70. a 80. léta minulého století jsme prožili ve společném Československu a slovenští zpěváci se u nás tenkrát těšili velké popularitě.


Jakub Smolík

….  Jaroslav Smolík poslechl radu psychologa Ivana Doudy, odešel z metra a nastoupil jako technik do servisu Škoda-Volha. A začátkem roku 1986 natočil s Petrem Hannigem dvě písničky v rozhlasovém Studiu A – svoji skladbu Teď nebo nikdy, kterou otextoval Václav Hons a Jakubovu píseň Až se ti jednou bude zdát, kterou mu pomohl otextovat Václav Hons. Smolíka ve studiu doprovázel TV septet a Petr Hannig na natáčení vzpomíná takto: „Písničku Až se ti jednou bude zdát jsme úspěšně natočili.

Na baskytaru hrál v oné původní nahrávce z roku 1986 geniální Jiří Veselý, jako ostatně na všech nahrávkách skupiny Maximum od počátku až do tohoto roku. Pak už nahrával nový mladičký baskytarista Pavel Frost, který byl snad za celou historii mé skupiny jediným baskytaristou, jemuž jsem kromě Veselého svěřil nahrávání snímků. Potrpím si totiž na bezvadně a invenčně hranou baskytaru.

I nahrávka signalizovala, že písnička bude bořit žebříčky. Od překrásně zahrané flétny v úvodu, tu hrála mladá rozhlasová technička Blanka Basařová, přes mistrně kráčející basu, kde jsem Veselému řekl: ,Hraj si tam, co chcešʻ a sametové smyčce až po překrásně procítěný zpěv Jakuba Smolíka. Pouze mi vadilo, že by takovou krásnou romantickou písničku měl zpívat »ňákej Jarda«. A musím ještě uvést, že jsme si s Jakubem po celou dobu naší spolupráce vykali.

Povídám mu: ,Pane Smolík, Jaroslav je moc dlouhé. A Jarda je takové jadrné české slovo jako prdel... K té písničce by se hodilo a vám by sedělo jméno Jakub,ʻ uvažoval jsem. ,Navíc jméno Jakub ještě žádný zpěvák u nás nemá. Budete se od nynějška jmenovat Jakub,ʻ dokončil jsem ortel.
Novopečený Jakub okamžitě souhlasil: ,Moje druhé křestní jméno je totiž Jakub,ʻ prozradil mi. Vida, jak jsem se strefil...

Petra Černocká

 ….  Kapelníka Jindřicha Vobořila nakonec nahradil klavírista Zdeněk Merta (1951). Manažerem kapely byl Petřin manžel, o čtyři roky starší Jan Vaculík, za kterého se provdala 6. dubna 1970. Petra totiž čekala miminko – byla ve čtvrtém měsíci. „Hodili jsme se k sobě a rozuměli jsme si. Měli jsme stejný smysl pro humor a ke všemu se stal mým manažerem, takže jsme měli společné zájmy, a vždycky bylo o čem si povídat. Navíc v té době, když mladý člověk vystudoval a nastoupil do práce, tak dalším logickým krokem bylo najít si partnera a založit novou rodinu. Žádné další zajímavé možnosti a atrakce se nenabízely.“

Původně měla rodit na pražské Štvanici, jenže v době jejího porodu tam právě malovali, a proto se musela se spoustou dalších nastávajících maminek přesunout na Prahu 6 do Rooseveltovy ulice, kde bylo hodně rodiček, a lékaři nestíhali. Petřin syn Petr zemřel krátce po porodu kvůli špatné technologii porodu. Byl zdravý, neměl žádnou vrozenou vadu. Když se to Petra dozvěděla, okamžitě ji napadla známá otázka: Proč právě já, jak to, že se to stalo právě mně? Zavinila jsem to snad něčím?

 „Do té doby jsem si život řídila sama, všechno, co se stalo, se stalo na základě mého rozhodnutí. Šla jsem od úspěchu k úspěchu, což jsem pokládala za svou zásluhu, a najednou se stalo něco, co jsem nemohla nijak ovlivnit. No a to je asi právě to, co jsem se měla dozvědět, že nejsem ta nejchytřejší a nejlepší. Musela jsem se seznámit s novou skutečností, totiž, že existuje něco, čemu se říká pokora. Do té doby jsem to považovala za hloupé a nepotřebné slovo,“ přiznává Petra s tím, že z porodnice odcházela s představou, že se s manželem co nejdříve pokusí o druhé dítě.


Tuto knihu Hvězdy popu, které jsme milovali 2 koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Prchal .